Hvězdná

Ta nádherná a milovaná

jenž měla jenom sebe ráda,

ted’ její tvář je zesinalá

a každý otáčí k ní záda.

Je unavená, vyždímaná

a koho to má zajímat?

Když plahočí se zadýchaná

nám všem se chce jen tiše smát.

Už nezvou jí do budoárů,

do divadel, na plesy.

Škoda pro ni drahých darů,

pryč jsou panské móresy

Ve smrti klid nenachází,

radši šla nám z očí pryč.

Komu tahle troska schází?

Upletli jsme na ni bič.