Labyrint světa a ráj srdce

Labyrint světa a ráj srdce je lyrická báseň velice osobně spjatá se mnou, inspirována stejnojmennou knihou Jana Amose Komenského. Taktéž vypráví o jakémsi hledání srdce, vzpomínání, nalézání a ztrátách. Ovšem více nemohu říci - nechť si v řádcích každý najde své místo!

Labyrint světa a ráj srdce

 

Už neklepej prosím na dveře mé otče,

prošlapanou lesní cestou k domovu,

Tvůj život už nikdy není mým dotčen,

netoužím po té ošklivé bolesti znovu.

 

Nevzpomínej na ruku jenž tohle psala,

na můj milostný dopis nikomu určený,

nevzpomínej na ruku která textu život dala,

na osamocený život skoro promarněný.

 

Tolik prochozených bot jen pro uvědomění,

že to co hledám mám neustále před sebou.

Dlouhé cesty hledání ztraceného snění,

krvavé paty a nohy které mě teď zebou.

 

Tolik prochozených bot abych v sobě spatřil,

vlka osamělosti jenž ve mě tiše přežívá,

Tolik cest abych věděl komu jsem patřil,

naděje pro lidský život je ve mne stále živá.

 

Oči které naději mému vlčímu srdci dodali,

oči které jsou mým ztraceným Edenem,

v tvrdých peřejích života naději mi dávají,

sploditelé dobra pro oči velkým břemenem.

 

Z úsměvem díky kterému vychází slunce,

pláču a mlčím pro to co se bojím ztratit,

Takový strach mám proto dýchám lehounce,

neboť za své chyby nechci a nemůžu platit.

 

Srdce mé vždy zůstane v rukou vyvolených,

v útrobách osamoceného vlčího srdce,

důvěru vloženou do ještě nenarozených,

já stále chutnám chuť osudu trpce.

 

Další kráska milovaná netvorem,

pomalu uvadající svíce noci,

úsvit radosti za novým obzorem,

radost přicházejíc ke své moci.

 

Bez nesmrtelníka je básník ve mne usmrcen,

a život bijící v mé hrudi tíhou světa rozdrcen.

---