Třináct podzimů a vdova

Třináct podzimů a vdova

 

Jako básník ztracený u bran Jericha,

jako kruté orchideje přinášejíc milost,

tak květ života v agonii noci usychá,

přinášející tu blahodárnou nevinnost.

 

Slzy dopadající do královského grálu,

jako střepiny ostré a vzácné ony jsou,

pro tyhle slzy umírala spousta králů,

staly se krvelačnou žíznivou honbou.

 

Pošpiň hvězdy na blahodárné obloze,

znič zář severní hvězdy již na věky,

duchem jenž ti říká v jaké svaté poloze,

máš přijímat dary i své nekonečné díky.

 

V nebeském přístavu probouzející se,

na zemi plné hvězd uprostřed vesmíru,

v nekončeném časo prostoru zmítat se,

v prostoru svatého odzbrojujícího míru.

 

Tančící vesmír a galaxie nad Jerichem,

harfy šílenosti hrající o oné nostalgii,

smrtetelné nostalgii a nebi blankytném,

o tom jak svatí chcali a já to teď piji.

 

Uprostřed toho všeho oslepen slzami,

padajícími slzami na rozbouřený písek,

tiše pronásledován moudrými horami,

cestou okolo několika hořících vísek.

 

Pošpiň hvězdy na blahodárné obloze,

znič zář severní hvězdy již na věky,

duchem jenž Ti říká v jaké svaté poloze,

máš přijímat dary i své nekonečné díky.

 

Stejně jako ony pošpinili Tebe, lásku,

kterou v srdci si nosíš pro zklamání,

vyřezali Ti do obličeje klauní masku,

způsobily Ti mnoho velkého trápení.

 

Nevěstka jenž porodila v chladné noci,

její oči zpívali o kouzle měsíčního svitu,

ona zrodila čiré zlo plné budoucí moci,

tady v tom sychravém kamenném skrytu.

 

Uprostřed lesů v noci černý kořár se hnal,

vánek za ním, rudé oči hřebců a řídic kočí,

do toho jména prokletí sám ďábel dal,

jméno té hraběnky jenž v krvi ruce smočí.

 

Večer vítr vál a vlci k úplňku nahlas vily,

půlnoc předurčená k tragédii pro panny,

z temného pekla probouzejíc se temné síly,

síla skrývající se uvnitř krví naplněné vany.

 

Tragédie vkrádajíc se do jména Bathory,

malá Elizabeth pokřtěna jak stolistá růže,

a chlad spící v ní,.. její krása pletla nátury,

mysleli si, že ona nemá již na lepší muže.

 

Hrůzu z denního světla v srdci si nosí,

proto pro život oslavující noc se rozhodla,

vraždila jako když včelař vypálí hnízdo vosí,

ze satanem-ďáblem se přes ženu dohodla.

 

Pro havrany kteří okřílili její černou duši,

píseň slávy pěla a zpívají jí lesy doposud,

lesy okolo toho prokletého místa pod kuší,

Boží kuší jenž vybrala tomuto kraji osud.

 

Přicházeli noci pořádajíce předehru krutosti,

noci plné svádění, pokušení, erotiky a slasti,

noci které ovládali nezmírající svíce libosti,

přinášející do budoucna trápení a strasti.

 

Čas vraždění spustil spolek z čarodějkou,

hodiny onoho mrtvého muže začali odbíjet,

třináct úderů na zvon znetvořený zlodějkou,

ďábelská síla se v nevinné krvi začne dobíjet.

 

Třináct úderů na zvon starobylého znetvoření,

a ona jej dopředu žalozpěvem tiše zaklíná,

ať vyplní to prázdno onou bolestí stvoření,

jenž by uspokojila touhu která nikdy neusíná.

 

Přání vyslyšeno bylo, kvílející temnota povstala,

pronásledujíc ústy bez rtů byla uchlácholena,

chtěla se odměnit těm kterým pomstu chystala,

ty které v orgasmu dovedla do agonie spokojena.

 

Jako to bylo každý večer, vyřezávala svou pečeť,

do masa druhých nepolíbených nevinných dívek,

vždyť ta krev která teď sníh barví, krev která teče,

to není ta krev, kterou vymyslel si náhodný snílek.

 

Třináct podzimů odbylo a svíce pomalu uvadají,

ono sladké peklo se vzdává a konec se blíží,

přichází čas osvobození který naději všem dodají,

vidím skrz okno že již pomalu a neslyšně sněží.

 

Čachtická paní mizící na své loži v plamenech,

které teď olizují její světem zoohyzděné tělo,

plameny olizující její tvář, na jejich temenech,

jako oslava vítěství nebes vystřelí kouli dělo.

 

Po několika nocích jejího krutého vladaření,

se nebesa rozhodla ukončit trápení již na věky,

peklo našeptalo hraběnce konec toho mučení,

k nebesům zněly modlidby a upřímné vděky.

 

Brodím se oným sněhem a hořícími hranicemi,

slyším křik z hranicí a hvězdy tohle stále sledují,

vše vidím v noci pod nebesy na velké širé pláni,

vidím prchající havrany a slavíky jak tuhle zprávu sdělují.

 

Vdova zmírající pod zákonem a spravedlnosti,

bez dcery i muže, bez životní blahodárné opory,

tam peklo nasytilo se vína trápení do hojnosti,

po téhle zlé rodině zbylo již jen věno staré dcery.

---