Jedlík

Byl jeden chlapec,

co velmi rád jedl.

Zasedl za pec,

pět kachen snědl.

 

“Honzíku brzdi!”

běsnila máti.

Okénkem viděla,

jak jabloň klátí.

 

S košíkem jablek

opět se skryl.

Svůj velký zadek

ku peci vryl.

 

Za chvíli mlasknul,

hledal co dál.

Pekáček buchet

stál opodál.

 

Jenže se šprajcnul,

nemohl ven.

Za pecí fňukal si

celičký den.

 

Máti ho našla,

pozdě však bylo.

Tělíčko chlapce

za kamny hnilo.

---