Legenda o bílém jestřábovi

V daleké zemi se usadil národ Tibeřanů. Jeho příslušníci se po celá staletí honosili dlouhými černými vlasy do úrovně pasu. Za jedné letní bouřkové noci byl v královské osadě pod horami počat prvorozený syn místního správce. Chlapec se zpočátku ničím neodlišoval od ostatních dětí. Rostl a sílil při hrách s nimi, jen jeho vlasy jakoby den ode dne světlaly. Když dosáhl osmnáctého roku života, byl z něho statný a zdravý muž s dlouhými vlasy do pasu, ale nikoli černými jako uhel, nýbrž sněhově bílými.
Po nějakém čase vážně onemocněla jeho matka a měl tak možnost v sobě objevit své zvláštní léčitelské schopnosti. Uzdravil ji pouhým dotekem.
Brzy se však znelíbil vládnoucí vrstvě, která ho nejprve vypověděla na čas z osady a nakonec zcela vyhnala do hor. Velmi tím trpěl a jeho jedinou radostí se staly tajné noční návštěvy těch nejchudších lidí, které léčil svou silou ze záhadné nemoci, která mezi nimi propukla. Ani to nezůstalo u mocných bez odezvy. Král si ho pozval na hrad s prosbou o pomoc pro svou nemocnou manželku. Přišel, ale dočkal se jen otrávené večeře, po které zrazený a unavený umíral několik dní v silných bolestech.
Mezitím se nemoc rozšířila po celé osadě a za čas dokonce i dál přes hranice. Nenašel se nikdo, kdo by jí dokázal zastavit. Celé rodiny vymíraly od nejchudších až po ty nejbohatší. A tak během několika málo let celý národ vymizel.
Roky plynuly a území pomalu osídlovaly kočovné kmeny ze severu. Většina staveb původních obyvatel ustoupila zemědělské půdě, jen stará a rozpadlá osada pod horami zůstala. Mezi lovci se jí začalo říkat "mrtvá osada", raději se jí vyhýbali a někteří tvrdili, že zde spatřili sněhově bílého jestřába.
A právě z této doby mají lidé svou stálou Legendu o bílém jestřábovi.