Domov II. 4díl

Domov II.

4.díl

„Pane Hatake, ale ten mobil je úplně vypnutý asi je vybitá baterie.“ Řekla sestřička a podala Kakashimu mobil. „Jestli máte nabíječku tak vám ho na chvíli zapnu, i když je to proti pravidlům.“ Kakashi přemýšlel jestli donesli i nabíječku, ale byl si skoro jistý, že jí zapomněli doma. „Nemám.“ Povzdychl si a díval se na milou sestřičku, která postávala u jeho postele a nevěděla jak by mu mohla pomoci. „Moment.“ Odcupitala z pokoje asi na sesternu domyslel si Kakashi.  Za chvíli přišla se svým mobilem. „Jestli znáte číslo a nebude to dlouhý hovor tak si brnkněte z mého mobilu.“ Kakashi byl nesmírně rád, protože hodiny nade dveřmi ukazovaly půl dvanácté v noci a to už měli být dávno doma. Vymačkal pevnou linku k nim domů a čekal jestli to někdo nevezme. Tů tů tůt. Cink. Momentálně nejsme doma tak nám zanechejte vzkaz děkujeme. Ozval se záznamník a Kakashiho polil studený pot. „Co je vám?“ Zeptala se sestřička, když viděla jak pan Hatake úplně zbělal až zpopelavěl. „To nic jen se musím..vzpamatovat. Děkuju za telefon.“ Kakashi byl úplně mimo a začínal si všechno vyčítat. Neměl jsem je nutit, aby tam šli. To já starý hlupák je do toho namočil, kdybych mohl něco udělat, cokoliv. Najednou se napřímil a snažil se vstát. „Co to děláte to nesmíte!“ Začala ho hubovat sestřička a když si nedal říct dala mu injekci na spaní. Ať se z toho do rána vyspí pomyslela si sestřička a šla zkontrolovat ostatní pokoje.

Sasuke uhýbal hlídači a jeho mířeným ranám na hrudník, aby mu vyrazil dech, ale Sasuke byl rychlejší a tak se mu povedlo hlídači podrazit nohy. Zatřepal hlavou a snažil se vstát ze země. Rychle se obrátil a kopl Sasukeho přímo do žeber ten bolestivě zařval jak mu praskli dvě žebra. Pak už se jen bránil a uhýbal dalším ranám, které neustávali. Chtěl, aby se ten hromotluk unavil a vypotřeboval většinu svojí síly, když viděl jak se unavil a jeho rány jsou pomalejší a pomalejší přišla jeho chvíle. Sasuke kolem něho proběhnul a dal mu obuškem pořádnou ránu do hlavy. Hlídač se svalil zpátky na zem a zůstal ležet v bezvědomí. „To máš za to, že mlátíš lidi.“ Odplivnul si a pomalu se šoural ke skladu. Sasuke otevřel skladové dveře a málem ho někdo praštil do břicha, naštěstí se klacek v Narutových rukou zastavil včas než bratránka praštil. „To seš ty Sasuke, já myslel, že tě ten hlídač složil. Můžete vylézt to je bratránek.“ Křikl na děti, které se předtím schovali za hromadu krabic. „Tak to by bylo a teď se musíme všichni dostat ven než pošlou dalšího!“ Zavelel Sasuke a děti se jako na povel seřadili od nejmenšího po největší.

„Jak se jmenuješ?“ Ptal se Naruto nejstaršího chlapce, kterému mohlo být tak deset let. Bylo vidět, že tady ještě nebyl tak dlouho jako ostatní, ale i tak ho všichni uznávali jako autoritu. „Jsem Kiba a jak nás odsud chcete dostat?“ Sasuke přešel ke zdi a odkryl tenoučkou vrstvu, aby mohli vidět skulinu ve zdi, kterou se sem dostali. „Jdu první a všichni za mnou jasné.“ Řekl Kiba ostatním a sám vlezl do průrvy. „To je poslední tak a teď ještě mi.“ Zavolal Naruto na Sasukeho a nechal ho jít před sebou, kdyby náhodou potřeboval přidržet a nebo nést. Dobře si všiml, že boj na chodbě neproběhl tak hladce jak si děti mysleli. Sasuke si přidržoval ruku na hrudníku a mělce dýchal, občas sykl bolestí, ale pořád se sunul tunelem, jen aby vylezl na čerství vzduch z té zatuchlosti mu už bylo špatně. Děti se bezpečně dostali až na konec tunelu a čekali na Naruta a jeho bratrance. Za sebou uslyšeli nějaký pohyb.

Napsala : Katt-chan  povidkyodkatt.blog.cz