Komíny jsou periskopy do slunce

Kdesi v mé mysli
leží zmenšený čas
a něco co chybí
něco co musím najít
něco co stojí samotné v poli
jako vlčí mák co z něho teď telefonuji do světa
 

vyběhnu  nahý ze sebe samého
 a nechám si cévami pod kůží
označovat těžisko
i když je to jen prázdný kufr
co sním cestuji
a sbírám pohledy


je to jako ten obraz
co ho pořád maluji
lze ho vidět jen když
zavřeš oči
ještě není hotov
tak se nedívej


Kdyby někdo viděl
ženu ověšenou telefony
uhaste jí žirafu
prosím