Dát

V obilném poli
ještě dosáhnout na tep havrana
dříve než spatřím let dne
a vystoupit cestou soumraku
na horu světla

a padat pak k nalézání 
za zkamenělé týdny
pro chyby v tichu
trilobity polední
i prach přítomnosti 
propastí, která je tak tělem
 
když svit ve tvých očích 
je přítomen jakoby z dálek
jež nejsou ničím jiným
než Van Goghovy obrazy
a sny přicházející zevnitř 

pak přitisknu ústa ke sklu
políbím to, co nazýváme realita
o níž ale nevíme vůbec nic 
a s pouhým vědomím dotyku 
skloním hlavu ke hvězdám 

neboť vyšly na tvých ňadrech 
i když je ráno 
a zranění holubi 
se mění na šedivé růže 
jen komusi je dát