Inspirace

Inspirace

Inspirace měla napilno. Musela inspirovat všechny spisovatele na světě a posílala k nim svoje zástupce. Jeden inspiroval přírodou, další knihami, filmy nebo hudbou. Byla jich spousta. Ale pořád to nestačilo. Spisovatelů bylo prostě mnoho. Inspirace se objevila u asi desetiletého chlapce, který právě psal slohovou práci. Chvíli si s ním povídala a pak, když ho napadla dobrá myšlenka, cestovala dál. Inspirace sice nemusela spát, ale zrovna teď by se ráda natáhla a odpočinula si. Jenže nemohla. Na zemi byly různé časy a ona proto neměla chvíli na odpočinutí. Když tak létala od jednoho spisovatele k druhému, její jediná myšlenka byla: Já chci do důchodu! Musela někde najít nějakého nástupce, který by byl ochotný do konce svého života bez odpočinku dřít. Nechápala, jak mohla

na nabídku minulé Inspirace kývnout. Do té doby byla jen obyčejný člověk. Teď pomalu nevěděla, co to je být někým takovým. Dál vykonávala své povinnosti a u toho se dívala, kdo by byl vhodným nástupcem. Až objevila někoho, kdo se zdál být ideálním. Byla to Marie, dívka schopná řídit ohromné množství lidí (což se při velení všem těm zástupcům hodilo) a která měla velkou fantazii. Inspirace se k ve vhodnou chvíli zastavila a vše jí vysvětlila. Marie souhlasila a stala se novou Inspirací. Stará Inspirace přijala zpět své původní jméno Monika a žila spokojeným životem. Našla si spoustu přátel spisovatelů a od těch se také dozvěděla, že všichni mají tvůrčí blok. Bylo jí to divné a tak zavolala Inspiraci. Přišel hudební zástupce a začal Monice znuděně zpívat. Ona ho ale hned přerušila.

,,Chci mluvit s Inspirací! Já jsem stará Inspirace a tohle se mi ani trochu nelíbí. Co tam ta tvoje šéfová dělá? Všichni spisovatelé mají tvůrčí blok! Okamžitě mi ji zavolej!”

Zástupce vylekaně poslechl a zmizel. Po chvíli se na jeho místě objevila sama Inspirace.

,,Co chceš? Co si to vlastně dovoluješ, kritizovat mou práci!” křičela na Moniku, sotva se objevila.

,,Ty se ještě ptáš? Neplníš své povinnosti, kvůli tobě nevycházejí žádné knihy, nikdo nemůže psát a vůbec! Co vlastně celé dny děláš?”

,,Já? Kontroluju zástupce, jestli dělají dobře svou práci. Co jiného bych měla dělat?”

,,Třeba obcházet lidi, kteří potřebují jedinečnou inspiraci a pomáhat jim. Budu tě muset zbavit tvé funkce, protože se o lidi vůbec nestaráš!”

Zablesklo se a ty dvě si prohodily místa. Už tam nestála Monika a Inspirace, ale Marie  Inspirace.

,,Tys byla spisovatelka, že?” zeptala se Inspirace.

,,Ano, co jiného bych  měla být?” odsekla Marie.

,,Asi bys měla vědět, že za tebou už nikdy nepřijdu. Ani žádný z mých zástupců!”

,,No a? Já tě nepotřebuju a tvé zástupce taky ne! Jen si běž!”

Ale tohle nebyla pravda. Každý potřebuje Inspiraci, hloupá Marie teprv. Od té doby nenapsala jedinou půlstránkovou povídku, natož román. Protože nic jiného než psát neuměla,  musela potom pracovat jako popelářka.

Mezitím se Inspirace vrátila ke svým povinnostem. Kvůli tvůrčímu bloku to spousta spisovatelů, takže teď bylo i méně práce. Marie v roli Inspirace přece jen k něčemu byla.