Domů

Vzpomínky na domov a na dětství můžou mít různé příchutě a člověka můžou překvapit kdykoliv. Obrazy, které jsou v nás už navždy zakotvené a kterým rozumíme jen my.

A pak, když mi ukáže někdo obrázek z mého rodného kraje, zatímco já jsem daleko, můj tep je k nevydržení a samota nafouklá bublina...

...

vzpomínáš, tenkrát jak ses bál?

pršelo popelem z nebe

přejal jsi domovníkův žal

černý mour zahalil tebe

 

kolikrát člověk je lidský

hříšný a špinavý přece

nad Boha? bude tu vždycky

moudřejší, drsnější křehce

 

notová osnova bez dvou

houpačka holubicích per

ohnutá, o místo se rvou

nebyl mír, nezrezivěl kvér

 

„vincere aut mori“, slib pad

není však slibovat komu

do knihy nálezů a ztrát

napíšeš sterilně – domů

...

---