lepidus activ - kapitola 22 - Praha

 

Praha

 

Na Smíchově se pětice rozdělila. Iget směřoval s Martinem do metra a na Prosek. Martin v metru pohlédnul na svoji jízdenku z autobusu.

,,8.6.2005," bylo na ní napsáno. Přemýšlel, kdy odešli. Byl květen; druhá půlka května. Přibližně to mohlo být dvacátého. Přibližně tedy byli z domova dvacet dní, nicméně ve světě Lepidu activ museli strávit delší dobu.

Každopádně se dalo očekávat, že jsou pohřešovaní a muselo se po nich pátrat. Jaký asi bude příchod domů?

******

Bylo odpoledne. Blížila se čtvrtá hodina. Na autobusovém stanovišti Palmovka, čekajicího na autobus, začala se Martina zhošťovat obava ohledně jeho příchodu domů. Zda tam byli jeho rodiče, se nedalo vědět, ale bylo to možné.

Martinovu nervozitu uvolňoval i cestou nahoru autobusem Iget; přesto však byl Martin napnutý tím více, čím výše byl autobus vystoupavší.

,,Prosecká, příští zastávka Prosek," zaznělo z reproduktoru.

Měli vystupovat. K domu zbývaly dvě minuty běžné chůze a Iget pozoroval na Martinovi silný stres. Ke dveřím došli za tři minuty.

Martin otevřel. Pomalu se i s Igetem ubíral do prvního patra. Odemknul dveře.

Zamčeno na jeden západ. Martinova nervozita se umocnila. Asi byl někdo doma. Zřejmě čekal druhého z páru, a tak jej klíč v zámku nezaujal.

Venkovní boty za dveřmi mluvily jasně. Otec se musel nacházet uvnitř.

Martin se přezul. Iget se zul.

„Počkej tady," řekl Martin Igetovi zavřev a zamknuv dveře.

Sám postoupil hlouběji do bytu a otevřel dveře do kuchyně - společenské místnosti.

Nikdo. To se dalo čekat, proto tam Martin také zavítal nejprve.

Na řadu přišel otcův pokoj, on ale nejprve nahlédl do pokoje své matky.

Potvrdiv jeho prázdnost, otočil se a zavřel dveře otevřebo ty protější.

Otec seděl v pokoji.

,,Ahoj," řekl Martin, nežli táta stačil promluvit.

,,Prosimtě, kdes byl," řekl otec rádobyvtipně bez pozdravu.

„Jdu zavolat mámě," řekl Martin a nemoha zamířit rovnou do svého pokoje, vyzvedl na chodbě Igeta.

Otec si uvědomil, že s ním Martin nechce mluvit, a tak vyšel na chodbu, aby mu dotčeně vynadal, když vtom se setkal jakýmsi nepopsatelným zjevem jeho syna doprovázejícím.

,,To je Iget, tati," řekl Martin.

,,No dobře, ale..." řekl otec, avšak nedokončil - nevěděl zrovna, co říct.

,,Přišel se mnou," pravil Martin a vstoupil i s Igetem do svého pokoje.

Otec se vrátil do svého prosluněného kamrlíku a již se neviděli.

******

Martin Igetovi věnoval něco ze svého šatníku, naštěstí nebylo těžké vybrat něco, co by mu padlo, neboť měl celkem podobnou velikost jako Martin. Žena by jistě byla jiného názoru, klukům výsledek stačil.

Nyní by už Igeta nikdo nemohl považovat za pochybný zjev, neboť vypadal jako kterýkoliv pražský kluk.

Ani to skoro nedokončili, natož aby Martin uklidil svůj pokoj, který, podle jeho popisu, vypadal jako po výbuchu atomové bomby, což bylo způsobeno jeho někdejším prohlížením kvůli Martinovu zmizení a nikdo nebyl dost dobře schopen dát jej systematicky do pořádku, aby se v něm Martinovi nezdál otřesný bordel, a opět v zámku zazněly klíče, jimiž si Martinova maminka odemykala dveře.

******

Martin ihned vyšel na chodbu a mávl na Igeta dě:

,,Pojď taky!"

Vidě mamku, ihned se k ní radostně hrnul zvolávaje:

,,Ahóóój!"

Paní Miroslava Špátová byla velice překvapena a převelice šťasna.

Martin maminku skoro ani nenechal se převléknout. Ihned se hrnul k ní do pokoje, sotvaže jí řekl, kdo je to Iget a ono vysvětlení také nebylo zrovna podrobné.

Martin měl v povaze obšírně vyprávět a jsa s ostatními - mamkou a Igetem - v Mirčině pokoji, pustil se do onoho dlouhého vyprávění.

Mirka udělavši vše pro ni přiševší z venku domů nezbytné, zasedla v kuchyni s Martinem a Igetem, aby si poslechla ten napínavý příběh s dobrým koncem.

Ale co Iget? - nabízela se otázka.

,,Iget zůstane u nás," pravil Martin zcela bez pochyb.

Ačkoliv maminka z toho nebyla nijak nadšena zvláště předvídajíc reakci svého manžela Kamila, souhlasila, neboť věděla, že nemůže nechat Igeta napospas jeho osudu. Bylo tedy dáno, že jí přibude do rodiny jeden třináctiletý kluk.

******

Během kuchyňského hovoru Kamil i přišel, ale nijak se nezapojoval a nejevil o společnost zájem. Iget s rodinou povečeřel, aniž by Kamil cokoliv tušil a teprve později večer, u televize, měla Mirka v plánu mu říct, že mají nový přírůstek do domácnosti.

Kamil se jako každého běžného dne, kdy se mu syn nevracel, po devatenáctidenní nezvěstnosti posadil s Mirkou k televizi a žena navrhla, aby otevřeli to víno, co nedávno dostala. Bylo souhlaseno, jakkoliv byla zrovna středa; v této rodině se stále nejednalo o neobvyklost a Kamil pořád nic zlého netušil.

Mirka se chystala k důležitému hovoru. Nebylo v jejím stylu chodit dlouho kolem horké kaše, a tak ihned přešla k věci.

,,Ten Martinův kamarád, Iget, tady bude bydlet."

Kamil se rozlítil. Začal se s Mirkou hádat, jak to, že se ho nikdo nezeptal. Že je to jeho byt! Mirka, ač dobrosrdečná a inteligentní, neměla ráda hádky, přeci jen se však bránila vysvětlujíc manželovi okolnosti Igetova života a příchodu, o nichž si toho sice příliš mnoho nepamatovala, ale Kamil stejně nebyl ve stavu přijímat argumenty.

Muž řval, nadával, že byt je jeho a že ona má větší plat a že jeho se nikdo ani na nic nezeptá, když Mirka mu na to říkala, že se jedná o mimořádné okolnosti a říká mu to hned, jak se to dozvěděla. Za chvíli Kamil začal ji, je všechny tři vyhazovat do jejich garsoniéry, kterou si Mirka pořídila při studiích, nebo - říkal - se můžete odstěhovat k tý vaší povedený famílii tam na ten venkov, do tý díry! - maje na mysli Mirčino rodiště, kde žili její otec s matkou a rodinou jejího bratra.

Mirka však nebrala na jeho řeči ohled. Větší význam než Kamilova slova měl i vzduch, který jimi vydechoval; za chvíli už nevěděl, co řekl a jakkoliv si myslel, že ho někdo poslouchá, získával komplex podřízenosti pomalu seznávaje, že není nikdo, kdo by jej respektoval; jeho žena ho dokonale ovládala a vždy bylo spíše po jejím, než po jeho. On se totiž vždycky zachoval pro něj jednodušeji - jen vyhrožoval, nebo naopak vzpomínal, co měl udělat a jak by se měl, ovšem snad nikdy nedodržel své slovo a jeho rozhodnutí byla nevíce pevná.

Za chvíli už Mirka a Kamil sledovali výjimečně francouzský televizní film, dá-li se říci, že Kamil sleduje film, neboť při věčném přepínání všech čtyř kanálů musel být dojem obou diváků ze všeho takový nijaký, a Kamil už se nevracel k problému Igeta, ba o něm ani nevěděl. Zapomněl na něj jako na dubnový deštík a jakkoliv tu křivárnu nikdy nemohl Mirce zapomenout a nikdy nezapomněl jmenovat Igeta jako toho jejího cizího fracka, smířil se s jeho pobytem v ,,jeho bytě" a musel mu upravit obývák na pokoj, neboť místa v malém bytě nebylo nazbyt.

******

Kromě Kamila, který byl, jaký byl, nebylo důvodu, aby se čtyřčlenné rodině nežilo dobře. Mirka sice nikdy netoužila po druhém dítěti, ale Igeta si rychle zamilovala a Iget dobře vycházel i s Kamilem, ať se tento o něm vyjadřoval jakkoliv. Vlastně by za něj měl být Kamil rád, neboť jakkoliv byl jeho vztah s vlastním synem, Martinem, velmi chladný a tento spíše vzhlížel k jednomu ze svých učitelů, postupně životnímu učiteli a dobrému příteli, s Igetem vycházel náramně dobře.

Navíc Iget nebyl ,,nevděčný spratek" jako Martin; samozřejmě měl k otčímovi jiný vztah než jeho vlastní syn, ale lecjaký chlapec na jeho místě by se ke Kamilovi choval stejně přezíravě a neuctivě jako Martin, zatímco Iget jej ctil za to, že ho Kamil nechal žít u sebe. Ačkoliv Iget neudělal vždy to, co Kamilovi na očích uviděl, mnohdy než Martina jal se doprovázet Kamila, nebo mu třeba pomáhat a jakkoliv Kamilovi Martinovo věčné lenošení u psaní, počítání a kdejakých dalších kratochvílí nebylo zrovna po chuti, zpravidla Iget uklidnil situaci. Mnohdy řekl něco ve smyslu, že věc udělá místo Martina a svou náklonností ke Kamilovi trochu zklidňoval hladiny rodinného soužití Špátových, aby se zvláště téměř svatá, přeobětavá Mirka neutopila v tekutých píscích gubernijních mravů.

Právě ona totiž i přes Igetovu přítomnost stále hůře snášela zvyšující se napětí v rodině - mezi Kamilem a Martinem, kdy Kamil se na Martina snažil používat svou nulovou otcovskou autoritu a Martin Kamila úmyslně bojkotoval dávaje mu najevo, že jej vůbec neuznává.

---