Stezka odvahy

Bylo to uprostřed noci. Dveře se s tichým zaskřípěním otevřeli a dovnitř vstoupily dvě temné postavy. Nikdo v chatce to ovšem nezaregistroval. Jedna z postav jí přiložila ruku na pusu a druhá jí přidržela ramena. Nechtěli vzbudit nikoho dalšího. S trhnutím se probudila. Naskytl se jí pohled do prázdných očních důlků. Pokusila se vykřiknout, ale nešlo to.

Odvedli ji asi kilometr od tábora, ukázali jí směr, kterým má jít, a zavázali jí oči. Poté jí postrčili vpřed a dívali se, jak mizí v lese. Zahoukala sova. Něco se jí otřelo o rameno. Strachem ani nedýchala. Mechanicky pokračovala kupředu a doufala, že na sebe nic nepřiláká. Najednou ji cosi chytilo za nohu. Vydala hlasitý výkřik a kopla nohou. To však způsobilo pouze její pád a pulzující bolest, jak se do kolene zaryl velmi ostrý kámen. Někdo ji chytil kolem pasu.

Skrz pásku začalo prosvítat světlo. „Neboj se.“ zašeptal hlas. Šátek jí byl sejmut. Viděla několik lidí sedících kolem táborového ohně. Posadila se. Potom oheň zhasl a vše se ponořilo do tmy. Tu prořízl bolestiví výkřik a to bylo to poslední, co kdy slyšela…