Jsi

Vzal jsem do ruky chléb jako v noci tebe
a uviděl ráno
zavoněl mi obzor podobný okraji 
kde běží černobílí koně našich myšlenek
a je pěna podkov a třtina sedel 
a je jenom tady a je jenom teď
ještě než vzbudí se nebe a břeh všeho co bylo a bude 
a mladá zmrzlinářka, která většinou sní
stočí své vlasy z pistácie a vanilky
do stínu Svatého Grálu 
a podá tak první bolest
kterou se uvědomujeme  
ale já bych za ni přesto poděkoval
jen ji v tobě najít
a spatřit Krista spasitele přitlučeného v postroji pro psíčky
sledujícího v otřískaném kočárku své malé ruce 
kolébaného jeho cikánskou matkou 
ale krásného jako spirála, že ještě před tebou jsem poklekl 
a mé tělo složené z letících holubů
zakroužilo nad našimi těly
v severu, který tvoří mé oči
v nichž jsi