Kamenná

Už nejsem sám,

potrhlý básník co psal chvalozpěvy na tvou lásku,

teď už jdu životem, obklopen svými lidmi,

potkám sice lecjakou povrchní pouliční krásku,

ale neimponuje mi.

Žádný romantik,

žádný Mácha,

jsem ten, co lásku pověsil na hřebík,

jsem ten, koho nezřízený život láká.

A ty jen stárneš, vrásky hlubší,

co jen hyzdí tvůj obličej, o němž jsem kdysi verše psával.

Teď jen říkám: „Tak se, lásko, měj.“

Už nejsem ten, co vedle tebe sedával.

Už není naivní kluk, co pusu si tvým medem zacpal,

už není ten, co kvůli tobě školu zaspal.

Sbohem brouku, tak se měj,

já snad právem se na tebe vykašlal.