Poslední slova

Nechci být zemí, po které kráčíš,

do snů už se mi nevracíš,

A já jsem rád,

že svou cestou kráčíš.

 

A znovu papír je mi přítelem,

ale po letech mám chuť hodit ho do krbu.

Sám vrahem svých lásek zmatených,

co stejně zmateně vzdychají po nocích,

do ucha milenci jinému,

ne srdcem,

však chtíčem jim oddaných.

 

A proto tvůj pohled zraňuje,

proto mě chtíč už také ovládal,

na ten tvůj cit co pořád přelétá,

jsem se už dívat nezvládal.

 

Teď jsem už volný, věrný svému bratru,

co před lstivostí tvou mě varoval,

já však neuposlechl,

s tebou jsem se mu vzdaloval.

 

Ty si buď věrná svýmu rybníčku,

co celou dobu tě ovládal,

svému jezeru rozkoše mezi nohama,

o něž se celou dobu jiný staral.

Jezeru rozkoše mezi nohama,

jehož jsem se raději dobrovolně vzdal.

---