Píseň o čem je potřeba

Píseň o čem je potřeba 

Pasován na nesmiřitelného,
Odsouzen k doživotnímu boji
proti sobě, vyhnán z ráje svého,
sladkou písní o sobě se kojí.

Je to jednoduché, jako zabít
snílka ztraceného ve svých očích,
dejte poutníkovi prosím napít!
Obdařte svou ho pomocí… 

Moje léta si už pro mne jdou,
Každý den odnášejí kus mne,
Nesmířen se svou samotou,
Toužím aspoň po kousku nebe.

Čas mi vzal mé jediné dítě,
To jediné na co jsem byl pyšný,
Poslední verš tak křečovitě,
Svírám v dlani, svůj text hříšný.

Zahanbený tichem, které mne
pronásleduje, tichem které je
nedílnou součástí mojí duše,
tím, které hanbou mne obklopuje.

Jsem ten stín, kterého se bojím,
Nechal jsem své srdce vykrvácet,
Na prahu okna já stále stojím,
Nechce se mi do reality vracet.

Hledám měsíc, který mě vysvobodí,
Z tmavých vod mé sklíčené duše,
Hledám své slzy, chci je zpět,
Nevím, kde jsem je ztratil, vzlykám suše.

Konec cesty zbabělce v nedohlednu,
horizont nových dnů stále pláče, 
poslední pohled na svět, já se ohlédnu,
žádný slavík v kleci.. už jen mrtvé ptáče.