Princeznička

Správně, nedej se! Když vázaný nejdou, je třeba s tím bojovat a ne se uchylovat k volným.

A básnička je milá, díky rýmům -ička zní dětsky říkankankovitě, a nelíbí se mi použití -by a neb, značí to umělé šroubování do rytmu.

Měj se.

Děkuji za tipy i kritiku. Souhlasím s tím, že první a třetí verš poslání se mi příliš originálně nevyvedly, snad to u příštích zveřejněných veršů zvládnu napravit. Modernější psaní ode mě ale nečekejte. Nemyslím si, že že by skládání dobrých volných veršů bylo lehké ani jimi neopovrhuji, ráda si něco jednou za čas přečtu, ale neumím a nechci se jimi zabývat. Přestože Einstein řekl, že máme hledat zalíbení v tom, co děláme a ne v tom, co máme rádi, já se našla ve vázaných verších. Mám ráda, když mi slova přesně sedí do dané formy a jsem přímo posedlá touhou vyzkoušet si druhů rýmování víc a víc. Jsou to, v čem já vidím největší vybroušenost a krásu poezie, to, co se mi líbí. Nepíšu proto, abych byla oblíbenou autorkou lidí, kteří čtou moderní knihy poezie bez jediného verše. (Aniž bych je nějak shazovala.) Píšu proto, abych byla stejná jako ti, kteří jsou mi vzorem, ať už jde o Puškina, Lermontova anebo právě Villona. Volné verše se často jistě čtou lépe než Villonské balady a tercíny a může v nich být víc stop umění, ale já se v nich nenašla. Psala jsem je rok, dva zpátky, teď dávám přednost vázaným a smíšeným veršům a je pouze jedno volné dílko, na které jsem alespoň trochu hrdá. Kritiky si vážím a proto doufám, že všechny od čtení mých básní neodradí, že nejsou až tak moderní a přesto nemohou být takové, jako by byly tercíny v Danteho době a sonety, když žil Petrarca, potažmo Shakespeare (a tak dál).

Tohle je fajn. Tip*

Tady musím naprosto souhlasit s Fouraixem...

*