Dopis milé

Půjdem veršem za rýmem! Jenž je znalým
známý jen. Říká se mu magimel,
šťastné dětství měl, pěkné písně pěl, jenom
kdyby chtěl. Tichá voda břehy mele v jednom
seslábnutém těle, žije si pokorně a vřele,
na hrudi ho láska hřeje a to tvrdí směle.
Láska k jedné slečně bude tepat věčně.
Vytahuji meče a začnu dávat smeče!
Ve stoje či v kleče se život dlouze vleče.
Jako když voda teče ti přítomnost uteče.
Je třeba prožívat naplno každý okamžik
nebo se nenaděješ a roky uplynou jako mžik.
Tak buď si sám sebou jist a buď stále šik.
Obrátím v knize další list...
Já musím optimismus mít, nechal jsem to
dlouho vřít, proto musím získat si a vzít,
co jsem mohl zřít, bez čeho nelze žít!
Nebojím se toho, co by mohlo přijít.
dal jsem tomu prostor, nechal to být.
Jako když vlk vyje na měsíc, volám tě k sobě.
Nechci tě jenom na měsíc, v téhle zlé době.
Spojme dvě různé lodě a proplujme
v rozbouřené vodě. Znamená to pro mě hodně.
Nechovám se rozhodně vhodně a domů se vracím
po tmě. Já už nechci chodit po dně, to není
nic pro mě! Znám tě pouze krátce, ale mé srdce
je můj rádce a nebo také zrádce, pokud prohraju
v téhle důležité hrátce. Moje štěstí je v sázce.
Napoví mi city a emoce, že se shledáváme rok po roce
jen krátce, je to pro mně vzácné, velice citlivé a krásné.
Chtěl bych po tobě jenom upřímný rozhovor,
cítíš li ke mně odpor čí vzdor, anebo naopak
lásku a vášeň, kterou jsem dlouho hledal a našel.
Jen bych na kávu s tebou zašel a láskyplná slova snášel.
Rychle objevím se a zmizím jako kašel, který jenom kolem prošel,
jenž do stádia šílenství došel, ne že by se věšel, ale maratón o lásku běžel,
aniž by ležel či spal a na své zdraví dbal, odhazuju svůj vnější obal,
aby ho člověk lépe poznal a jen se s ním od bránice zasmál, plno radosti
dal a jen málo si od druhého vzal, to aby ho popohnal,
své bedra narovnal a díval se na svět se vztyčenou hlavou,
přeje si jen pozornost malou a taky váženou a drahou.
Chce jen ženu znalou, vtipnou, rozumnou a pokornou.
Je to jako hrou pokerovou, že jsi tak odolnou.
Neoblomnou a nezlomnou, prosím nedívej se na mě se zlobou.
Manuál na lásku není, kde kdo se bez ní žení. Lidi často
mění v lepší, co kdybychom se sešli? Jen rande, nic víc,
poznáš můj rub i líc, to si přeji ze všeho nejvíc.
Bez tebe je mi nanic. Neznám mezí ani hranic.
Jen slyšet tvá vřelá slova pořád a znova a
dokola, život je jak tombola. Vsázíš? Kdo má štěstí
vyhrává, kdo má smůlu prohrává. Partie se dohrává!
Od večera do rána mám v hlavě komára, který mě vysává
elán, ať dělám co dělám, musí dojít k změnám. Já
vysílám energii k ženám, co o to stojí, ne každá chce
být mojí, hodně úskalí to obnáší, občas mě to pryč
odnáší, někdy daleko zanáší od reality a to proto,
že mám city. Jsou velké jako New York city. Byty
jsou buňky mého těla pořád rozsvícené, zažil jsem
dny tmavé i prosvícené a taky někdy osvícené.
Jsou to pro mně zkušenosti cenné. Je to mnou nasycené.
Každý záhyb tvého těla je dokonalý, sním abychom spolu
cestu života dokonali, proto tě zahrnuji
poklonami, mé srdce okovali v té nejžhavější výhni,
pokud chtějí tvé ruce a srdce zahřívati, nesmíš se
mi vyhýbati, jen pokud nemáš zájem, tak se vyhni. Já
už to přežiji na téhle lidské líhni(země) se
srdcebolem a žízní po ženě co mě k nevídanému
dožene, tak jak jsou tyhle řádky složené, špetkou
pravdy zdobené a jen a jen pro tebe stvořené.
Jako unavené srdce zmožené do lidského těla
vložené. Může to být tak blažené až mi to
mráz po zádech nažene a ne že ne. Proč se stále
nic neděje? Zůstává mi jenom naděje, že pouhé
slovo lásku u tebe zaseje, můžu psát i eseje
o tobě a mně o nás, ve dvou se to táhne snáz.
Já už nechci zažít prudký pád a sráz, co mi zláme vaz.
Nemůžu se zastavit a nadechnout, chci si jen
tebe vyslechnout. Taky tě poznat blíže, pobavit
tě, jezdit s tebou na lyže, v létě stan
postavit a chtě nechtě zpívat a hrát, život
s nadhledem brát. Možná se i oženit a vdát.
Nechtěl bych ti lhát. Proto jsem vůči tobě
otevřený, mé třinácté komnaty jsou pro tebe
odemčený. Stačí se jen ptát a nedát na sobě
pochyby znát. Cítíš tu sílu myšlenek? Nebo
to vnímáš pouze navenek? Jsi jedna z mých
neproplacených stravenek. Kéž by byl
starověk a já prvním rytířem nebo mušketýrem
či šermířem, co proputuje skrze celou zem,
aby našel svojí osudovou lásku, přišel o ní,
nedělal si z toho vrásku a vybojoval si jí!
Připadáš mi zakletá jako sněhurka či růženka,
která čeká na princovo políbení, ve kterém
najde své zalíbení a započne další pokolení.

Mít na dlani tvé srdce je jako spatřit osmý div světa,
držet tvé něžné ruce je jako plně rozvinutá věta.
Tvé nitro září jako orionův pás. Je to jedna
z tvých mnoha krás. Tvé oči srší jiskrami, jsi
nejúžasnější mezi všemi ženami. Tvůj úsměv je
past, nechal bych se polapit, líbat tvé rty
by byla slast, na kterou bych mohl doplatit!

Jen strach lidí z vraždy
ten vrah vidí navždy!