Za vesmírnou hranicí

Za vesmírnou hranicí, střetl jsem se z opicí, která je mým předchůdcem a mé d.n.a. původcem,
teď je mým průvodcem s pánem Bohem a se soudcem je mým porotcem i se svatou trojicí u
trůnu stojící či klečící a nad osudem lidí brečící, o nápravu se snažící a pekelný oheň hasící.
Co uhasí asi jenom zajíci, jenž jsou znamením býci a mají v hrudi rozpálenou svíci, která je
neutuchající a nezhasující jako světlo a teplo vyzařující se sluncí a hvězd, co nám září se
svatebních cest a v nocích ozářených měst, jenž zvěstují nám zvěst, obdivujte svět, jako živý květ,
neohlížejte se zpět pro pár holých vět a dožitých i složitých let, co oživý i Íkarův pád a let, znáte ten
událostí a okolností sled, když jemu a jeho otci stékal vosk z peří jako med, ikdyž se nešeří hned,
slunce teplem nešetří ani led a tak zhatilo mu křídla z vosku a roztopilo smůlu jako cukru kostku.
Nechtěl bych být při pádu do zadu v jeho mozku pozadu, radím mu padat volným pádem na mořskou
hladinu, aby to z něho vhodným pánem spisovatelem vytvořilo hrdinu, co zkonal v polední a poslední hodinu,
nedávejte mu za vinu to, že neuposlechl slovo tátovo, teď je s ním konec na dobro lehl a hotovo svatá dobroto.
To chce odvahu a snahu a důležitou radu, co nemá žádnou vadu ani zradu pro ty co bydlí v hradu a obývají zahradu
bych dal zapravdu, že maníci co poslouchají opici jsou profíci ve vlastním revíru lovící slavíci i s lasicí a stavící si
srubovice z pevné borovice pijící běžné slivovice, kdo se dozví více, než vlastní světa plíce až zahranice
v Jížní Americe v bujné Amazonce potkat domorodce co loví zvěř a sbírá lesní plody a ovoce, co jsou
prozkoumány až po roce svého objevu si je dají obyčejní lidé k obědu, je to ráj nečekaný tajů a objevů,
někdy se tam projedu a projdu deštným pralesem co nachází se za velkou louží a za lesem, jenž obklopený jest
závojem a závěsem nepropádaného neznámého vzdáleného cizokrajného světa ve kterém nic neznamená ani
strohá věta, ale jak dlouhá tu zaznemenáš léta, kolik si nashromadíš bláta a zlata, když provádíš utajená data a
odvádíš tajemná fakta, podvádíš jako nájemná sekta bez vyznání i odhodlání, čteš při svítání osud z dlaní až
do stmívání za neustálého se usmívání a dlouhodobého prožívání, mrtvých ožívání a uctívání, jen zasvěcení
jsou zváni, aby byli k mání, když dojde na lámání chleba a pokrmů, co se bez váhání hodí do krbů a do krků,
při čemž dojde k rozdávání okurků a k poslednímu boji o kůrku ani nemrknu a neztratím odvahu se pustit
bezbranný do davu a opustit tu dobrotu a potravu, ať dostanou ostatní otravu za zmařenou stravu, já budu
v právu a vítězně si pokuřovat a pošlukovat trávu - vítěze nad ostatní zelení, kdo pěstuje nelení a nevelí ostatnímu
soukolí, jenž se nachází v okolí a zavazí mu okovy, co ho táhnou k zemi jako podkovy, lepší sáhnout pro pohory,
které by si člověk vzal do hory i na skály, půda což pod nohama praská mi, zjizvena tektonickými vráskami, je mezi
sázkami a na začátku se svými výlevy a lávami, které magma vylély a chrlily plnými dávkami a salvami, oheň sálali z
velké dálavy až nad domy a hlavami dětí a ženami jsem pohřben pod kobercem lávy až do doby než nad námi usadí
se smetí, které posadí se, tam kde letí, když bouchne časovaná tichající nálož v tomhle století a to pak park Yelownstonský
založ, tam kde smrt je horší než Záhořova lož, tak své zbraně slož a do rukou hravě knihu vlož a čti řádek po řádku
a všechno bude v pořádku, lepší je býti za knihomola, než-li se v kuklit otravného mola, to je každého smola, když ho
nenapadne ani věta holá a prázdná, která se chová jako brázda pod kterou praskla hrázda, když povolila vazba a hradba
což si podvolila a podmanila pravda pod kterou lež jako věž praskla, jako když hvězda zhasla a jiné tělesa pohltila a spásla...