O lásce ležící na skládce

Bez nutného plného vědomí 
v pozadí černého svědomí 
vzpomínám na ten výhled 
vnímám že ztrácím přehled 
o svých skrytých citech. 

Ač nechci, tolik jsem se bránila 
těžce jsem se při tom zranila 
a jizvy, jak napsal, nezmizí 
když jsme si neustále více cizí 
a to jizvy znova párá. 

A tak krvácí, mé srdce zničené 
protože jen pro něj bylo stvořené 
zahozené v koši navždy leží 
přesto všechno čas dál běží 
a nedá se dělat nic. 

Tak s každým dechem polykám slzy 
nedá se popsat jak moc mě to mrzí 
že stále hledá, co u mě má jisté 
spoustu té lásky, pravé, tak čisté 
útrpně plnící mé planoucí srdce.