Vzpomínka na léto

Když zavřu oči, tak ho tam zas vidím.

Bylo tam vždycky, někdy červené a někdy modré jako tyrkys.

Dnes bylo barvy nachu a zářilo pekelnou jiskrou.

Uprostřed třpytících se hvězd, které ho obklopovaly,

uprostřed nebe,

uprostřed vesmíru.

Bylo tam a pozorovalo mě. Četlo mé myšlenky.

Ono jediné je dokáže dnes přečíst, já se v nich utápím.

Cítím jak klesám pod hladinu.

Tak pomalu,

tak d l o u z e.

Voda hladká jako samet mě obklopuje, cítím jí na své kůži,

třpytí se a září. proniká až dovnitř, do mých žil.

A já  k l e s á m.

Vlasy vlají...

Stejně tak jako když v červenci začala ta kouzelná bouřka.

Vzpomínáš?

Koruny borovic k sobě měly tak blízko. Stačily si povědět co za celý život nestihly.

Nebem se snášel ohňostroj barev.

Mraky se honily s bílým světlem blesků, melodie tak zvučná, tak ponurá se nesla nad tím vším.

A teď?

TICHO.

Jen jakoby z velké dálky ke mě doléhá hlas tříštících se vln o skály útesů tam zátoce.

Tam zátoce, kde jsem nechala jen střevíce, které tolik chtěly tančit,

šaty, které chtěly cítit letní déšť a několik oblázků.

Těch několik oblázků tam poskládaných najde možná večer vítr a nebude si vědět rady jak naložit s pár písmeny z nich utvořených.....SBOHEM..