Pro Kamilu

Tak už ti zase píšu, moje první lásko,
ani nedutám, sotva dýšu, když píšu pro tvou duši krásnou.
Píšu ti proto, že mě trápí spousta věcí
a to věčný přemejšlení k tomu,
zatím jsem neměl ani deci, 
dám si, až půjdu domů.

Píšu ti proto, že mě lidi nechápou
a raději se drží svejch kolejí a kolen,
dáme si rande na půl devátou, 
sejdem se v parku pod topolem.

Dvě lodě na vodě, dvě ryby pod hladinou,
snad naše mladá srdce nezahynou...

Promiň mi ty znásilněný slova, 
ale už nevím, jak to říct,
byl jsem debil, když jsem tě nemiloval,
a tak křičím z plných plic:

Dvě lodě na vodě, dvě ryby pod hladinou,
snad naše mladé duše nezahynou...