Humus

Bezhvězdné noci
hlubin oceánů
plovoucí vesmírem
prahnouce po ránu
kdy zakráká vrána
kdy paprsek nehřeje
kdy zůstane sama
naděje.

Ohně chlad
bouři chlácholí
spaluje rány
co nikdy se nezhojí
když nezbývá krve
když v srdci tkví lakota
když prohrála bitvu
jistota.

Jeskyně beze stěn
duší co nepláčí
pocity s vjemy
jim ke štěstí nestačí
vždyť co víc než mamon
vždyť k čemu je sázka
vždyť k čemu dnes
láska.

Idoly snílků
ty v davu se vstřebají
falešné modly
svou tezi ti podají
jak myslí se
jak spílá
jak mučí se
víra.

Moc je teď moc
a přátelství málo
tak co se kurva
s náma to stalo
proč skrýváme oči
proč tajíme slova
proč nemůžem začít jinak
a znova.

S

E