Chvíli

V tobě ráno mlhou voní 
druhé rostou stébla trav
padáme si vstříc jak loni
loučíme se na pozdrav.

Bílé stíny třtiny snění
sládnem sobě na jazyku
ještě bolí první bdění
jsme ve věčném okamžiku.

A nic kolem právě není
ještě nic nám nezačíná 
ani času jeho chvění
ani smrti má vteřina.

Světlem v dětech smíme býti  
a zemříti jenom jako
nadechnout se ticha k bytí
písku být si chvíli řekou.     

Do dlaní brát tvoje ňadra
jako ze dna kameny
obejmi mne svými stehny
jak slepými rameny.

Vodou dojít ke prameni
kterou každá ryba je
oči tvé jak hloubka v tůni     
dvě hladiny naděje.