Andělé padají první

Andělé padají první

 

Pamatuji časy, kdy dny byly jasnější,

Kdy zahrady byly krásné a rozkvetlé,

kdy její úsměv nebyl a svět krásnější,

kdy myšlenky byly po světě rozletlé.

 

Dlouhé noci měli více naděje a snění,

Hvězdičky mi ukazovali cestu k přání,

V tichu těch nocí byla šeptána přání,

Prosil jsem hvězdy – doveď mě za Ní!

 

Světélka svíček mi našeptávali kudy,

Jít v labyrintech zkažených světů,

Poezie psaná pro pozůstatek nudy,

A pravdy kterou do tváři jim vmetu.

 

Ale teď už musím dát stranou anděly,

Schovat naděje do truhly zapomnění,

Říct všem že kdyby tohle vše věděli,

Že ztratil jsem svou schopnost snění.

 

Andělé přece padají první jako zde,

Starám se teď o své mrtvé zahrady,

Které kdysi byly mým rájem zrady,

A které už lží a bolestí jsou prolezlé…

---