Absolutno

Vesmír se nikdy nezdál být tak pustým místem jako dnes. Nálada se držela na stabilním bodě v rozpoložení polomrtvé zdechliny....Nepomáhaly ani obvyklé prostředky nápravy jako procházka lesem a snaha o nějakou pohybovou či hlasovou aktivitu jako byly zpěv a tanec.......Prostě nic.....“To už jsem zemřel??“ pomyslel si Alex.......Tyhle stavy se mu pravidelně opakovaly vždycky každých 14 dní.....a jak dlouho to trvalo, to bylo různé...........někdy se to táhlo opravdu hoooodně dlouho a to už si říkal, zda má smysl se tu ještě vléct životem......stejně se cítí jako chcíplina, tak o co by se snažil........vzpomněl si na pár chvilek, ve kterých se cítil úžasně a marně pátral v paměti, jak se mu povedlo takových nádherných duševních stavů vůbec dosáhnout..........teď se mu to zdálo jako kdyby to ani nezažil.......tak vzdálené.......a všechno kolem tak ponuré, stísněné, oplzlé a nepřátelské..........často v těchto chvílích pomýšlel na sebevraždu, ale ani o to se nechtěl snažit.......snaha totiž znamená vůli něco udělat a tu on neměl, jak v těchto chvílích tvrdil.......a tak se v těchto temných obdobích života líně poflakoval nebo odpočíval, spal a občas se najedl, poslechl náhodně nějakou skladbu a nebo trochu poklízel ve svém domě, který by se dal přirovnat k polorozpadlé stodole..........

Jak se tak nudil a byl stále lenivější a lenivější, napadaly ho zároveň myšlenky, že nikdy nic nedokáže.......myšlenky, že už je úplně odepsanej a že už bude jen tak dožívat tady ten svůj útrpný part, na kterém se podílí spolu s celým lidstvem a vlastně i s celým vesmírem.......jenže celému vesmíru se život nikdy nejevil nějak útrpně.............to jen lidské bytosti mají tu schopnost se vyžívat ve svých mrtvolných stavech.......skoro by si na sebe mohly pověsit visačku říkající „nechte mě být, tady nikdo není“. A skutečně, když se podíváte do očí těchto dobrovolných nešťastníků, spatříte jen vyhaslé a potemnělé tupé pohledy zírající kamsi do neznáma.....tak říkajíc, tupě si střežící své vnitřní království........jelikož je veškerá energie soustředěná na vskutku hrůzný osud nešťastníka odehrávající se v jeho imaginární skutečnosti, nezbývá již nic, co by mohlo skrz tyto mrtvé průzory, kterým se u šťastnějších říká oči, zkrátka nezbývá již nic, co by mohlo proniknout do opravdové skutečnosti..........skrz mlžný závoj hledí ten chudák kolem sebe a nevidí nic, co by mu mohlo připomínat krásu, nevidí nic, co by mu mohlo připomenou, že všude kolem je moře lásky.........jen kdyby se netopil ve svých smyšlených příbězích, jen kdyby na chvíli zastavil s produkcí toho odpadu.............to, že produkuje příběhy a ještě si v tom náležitě libuje, na tom by nebylo nic divného, kdyby ovšem do nich nevkládal pocit své identity...........ten iluzorní pocit, že tam někde v tom příběhu je skryto jeho já.........jeho miniaturní já, které si vytvořil a následně si ještě myslí že to miniaturní ubohé já je on sám...........jak podivné a krátkozraké........skoro by se tomu nedalo věřit, že to je možné........snad kdybychom nazvali tyto nešťastníky totálními idioty, pak by se to možná dalo ospravedlnit.........

Tak on si produkuje kdejaké smetí, spřádá příběhy a nikdy ho nenapadlo se otočit přímo na to místo odkud je vytváří........nikdy ho nenapadlo se ohlédnout.......a v tom je ten háček.....kdyby nebyl líný, kdyby nebyl zahleděný do toho nesmyslného a bídného divadla, pak by spatřil, že zde nikdy žádné divadlo nebylo..........spatřil by, že zde byl vždy jen on sám.............ON........ON, který to všechno stvořil.......ON, ze kterého všechno vychází......ON, který propůjčuje divadýlku živost........on který mu propůjčuje zdání reality..........

“Proboha, vždyť to zní jako popis Boha!“ zděsí se nešťastník...........že by ten bůh s velkým B byl ve mně?? nene, zase špatně.........ty jsi opravdu blbější a natvrdlejší než by se dalo čekat.........jak může být v tobě, když Ty jsi On?? Ano, ty jsi tím..........ty jsi tím, co hledáš!!! a hledáš to jen proto, že jsi se nikdy neotočil, nikdy jsi se nepodíval vzad, nikdy jsi se nepodíval odkud je tady tohle divadýlko promítáno.........no schválně, KDO je vytváří?? kdo je promítá?? celý život sedíš v kině a promítáš si na plátno..........nevíš ovšem, že Ty promítáš a jsi takový tupec, jsi tak primitivní, že si myslíš, že ten film jsi ty.................pochopil jsi?

Pak ti jistě musí dojít, že to tvoje neštěstí, ta tvoje bída, to smetí.......no prostě tady všechny ty oplzlosti jsou prostě jen oplzlostmi a že nad tebou nemají žádnou reálnou moc a ani ji nikdy neměly.....jak by taky mohly, když ty jsi ten, kdo je vytvořil????? Vem si zpět všechnu svou sílu, kterou jsi do nich dal....jednoduše si ji vem zpět a zaujmi konečně důstojně místo ve vesmíru, které ti náleží. A co je to za místo?? Je to místo věčné blaženosti, je to místo opravdové lásky, míru, krásy, radosti, nadšení, inspirace, důvěry.............zkrátka ráj či nebe či jak to chceš nazvat.........porozuměl jsi tomu, že to místo ti je na dosah právě TEĎ? Ano, právě teď a nikdy tomu nebylo jinak a taky ani nebude.............Jsi Bůh, Jsi Král, Jsi mocný Tvůrce.......Tak už netvoř smetí :) Nemusíš tvořit vůbec nic......jen se dívej a užívej si tu nádheru, užívej si života na této přenádherné planetě, užívej si každého okamžiku a poznávej sám sebe ve všech formách, které tu máš kolem...............Jsi to nejúžasnější co existuje a také to jediné.........otevři oči a pojď to žít, pojď rozsvítit svůj pohled a s ním i vše na co se podíváš.......vše čemu věnuješ pozornost se taktéž rozsvítí.......protože jste jedním.......protože jsi to také ty sám............protože tu není nikoho kromě tebe............existuje jediný, který je podstatou všeho co je...........a to jsi TY! Nech své srdce roztát, nech je rozhořet plamenem věčnosti, nech je rozhořet plamenem lásky a totální svobody........ano, totální neohraničenost, neomezenost, nezničitelnost.........totalita, absolutno............nejvyšší pravda. Neboj se a roztáhni křídla, utop se v oceánu existence, oceánu života........utop se v oceánu intenzivní pulzující živosti..........