Povídka měsíce - Červenec 13 - Vyhlášení

ah.. dík :)

Gratuluji vítězi, ostatním, ať už hodnoceným, hodnotícím nebo nominujícím a pořádajícím, přeju plno nápadů, štěstí a trpělivosti v dalších kolech. Snad svým zhodnocením nikoho neurazím :-)

A děkuji za avízo.

Zvedni hlavu autora Kroky ve sněhu  je pohled z budoucnosti s jemně humorným nádechem, neseným balancováním na hranici absurdnosti. Při čtení se ve čtenáři může probudit obava z vývoje budoucích vztahů mezi člověkem, technikou a všudypřítomným ekonomickým tlakem -- to, co naši generaci pobaví a tu příští překvapí, možná následující (generace) nevyhnutelně čeká.... Závěr příběhu však dává novou naději: přece jen tu zůstane něco, na co technologiemi ani penězi nikdy nedosáhneme.

Šel Karel do lesa a potkal dlažební kostku autora carrden  je zábavné čtení, které (přestože se jedná o narychlo přepsané vyprávění bez jakékoli literární snahy) splňuje svůj primární (a asi jediný) účel, jímž je pobavit čtenáře.

Šestero masérů autora Ápéčko  zaujme čtenáře především zamlžeností, probouzející potřebu dozvědět se... To, že se čtenář nakonec skoro nic nedozví přitom není na škodu. Mysterióznosti i přehlednosti příběhu by prospělo živější a slohově čistější podání střední pasáže. Celkovému (mnou nepoznanému) záměru povídky by pak s blížícím se koncem prospělo snížit zamlženost dodáním alespoň náznaku čehokoli konktrétního.

Než padne klapka autora sharik  zpočátku zaujme námětem, "schématem", nápadem nechat dvojici protagonistů, autorů vznikajícího scénáře, uvažovat nad dějem, jeho účelem a "prodejností". Dál při čtení mi dochází, že si vše začínám v duchu převádět na jiný příběh, v němž autor vznikajícího scénáře nemluví s reálným kolegou, ale s některými z postav onoho příběhu. Fakt, že obsah vznikajícího scénáře je banálním příběhem, by tomuto zvláštnímu literárnímu útvaru neškodil; ba naopak, mělo nebo mohlo by mu to prospět za předpokladu, že by spád "Dopadajících klapek" byl provázen jistým vtipem nebo napětím, nastoleným mezi protagonistou-autorem a jeho postavami a použitém už v průběhu "děje", ne jen jako pointa na závěr. Přehlednosti, spádu a zmiňovanému napětí (mezi autorem a postavami) by se dalo napomoci vhodnější volbou jmen a zredukováním uvozovacích vět, jež brzdí spád přímých řečí... jenže to už by byl jiný příběh.