TREST II. část

Siréna houká, 
anton se blíží,
sedím na zemi,
a bolí mě v kříži.

porušil jsem přikázání,
zabil lidskou bytost,
byl to ale sprostý zloděj,
tak zatlačím svou lítost.

hlouček policie vchází,
dramatická chvíle jest,
hudba už jen tady schází,
vstávám z tedy na protest.

kdo je ten muž, ležíc tady,
je mrtvý ? či opilý 
ptá se mě teď na mrtvolu, 
policista otylý.

Uviděl hned krve louži,
stékajíc po podlaze,
tento pohled srdce souží,
hned vyhlíží neblaze.

Vloupal se Nám do příbytku,
je to zloděj se zbraní,
zastřelený mým koltem,
ten Nás před Ním ochránil.

sejměte mu prosím masku,
odhalte nám jeho tvář,
nejedná se o nadsázku,
je to krvelačný rváč.

 
leží tady nějaký dopis, 
co je na něm napsané ?!
žádný kolek. žádný podpis,
není poštou poslané.

promiňte mi, mám moc dluhů,
omlouvám se mami, tati,
musím platit vymahači.
včas Vám všechno zlato vrátím.

tvář obavy potvrdila,
pod maskou je můj syn,
krev se mi v žilách zastavila,
pomyšlením na můj čin.

krev, kterou mám na triku,
nedokáže nikdo smýt,
s touto vinou na duši,
nedokážu dál již žít

zbraň svou náhle obrátil,
nedokáže dál už žít,
kulkou lebku rozdrtil,
za synem teď může jít.