Poněkud sny překvapen

Teď k ránu obrazy přepaden v neprachových peřinách laserové delirium kdy útlá láhev mění se ve slintajícího hada kdy muž ten ukován z Jěžíšovy siluety nabízí svůj jehelníček místo hlavy i obličeje. Nestudí.Zná vše a nemůže to předat dál. Zná tajemství,která navštěvují tvoji mysl každý den. A přece ruka nepohladí. Přihraje i dívku s nádherným úsměvem,která zapálí divadlo tvého srdce,která i přes svoji mladost rozšvihaná již paprsky zbytečných poznání,která tu byla vždy s tebou,stála při tvé posteli,kdy ty v horečkách hledání upíjel ďáblovu slinu a své běsy vábil. Dotýkala se tě,dívala do očí,při tanci,kdy nasávals její BOŽSTVÍ,kdy z vlasů si chvění cítil a ruce spojeny věděly své. Beze slov. I slzy neslyšet. I bolest kdesi pryč. Jen příchod mrtvých již pocitů. Štěstí stále jestvující. Jen čas od času zapomenuto v bezzubém orloji našich přiznaných Bohů.

---