Kousíčky mého já... II.

6.

trny

 

to málo co se rozkládalo

utrhal nevšední vítr

   moc brzy

      a záhy

 

zbytek vysály

pláště démonů

   zprvu sametové

později s trny

 

zabodly se hluboko

běhají pod kůží

   a dlouho budou

 

jak vypudit je

   jak

      jak žít

trošku žít

   a cítit

      cítit sebemenší

         cit...

 

7.

klouby myšlenek

 

klouby myšlenek kroutí se

      zdrhají sem a tam

   pod zápražím prolézají

mučí

 

krví proudí stíny

     prachem lepí se

   trhají na kusy

co už nelze

 

hnijí lístky kopretin

      za obzorem

   skomírají v lánech světa

 

kam vedou cesty mezi nimi

         jež ztrácejí se

pod pískem beznadějí...

 

8.

záblesky

 

jsme zrozeni k náklonnosti

jeden pro jakého

drhne     bolí     samota

s okolím jež nevidí

     ve snítkách tmy

 

v kapičkách zrozených

     třpytu potulujícího se

 

rozeznej ty

co nerospustí se

na dlaních

       správného záblesku...

 

 

 

 

 

 

 

 

---