Další příliš sentimentální slátanina.

Nevím, na čem jsem
Tvoje noční zář dál šajní 
Ve svitu měsíce
Jen se všichni koukejte na ní!

Potřebuji hodně, neskutečně moc pozornosti
Veškerou mojí poutáš TY
Někteří se snaží z ní kus urvat
Neúspěšně, když mi zrovna píšeš
Už tě nikdy nenechám čekat
Slibuji
Možná to nevyjde, ale zkusím to

Protože tě miluji
Nechci se omlouvat za to, že to říkám
Doufám jen, že jsi v pořádku
A že ti nevadí, když se ukážu

Už se s tebou nehádám
Nemám sílu ani chuť s tím začínat
Vím, kdo jsi
A tahle báseň bude trhák
Stačí, že je o TOBĚ
A všichni už ví

Že zlomené srdce je pro psaní dobré jen na chvíli?

NE!
Zlomené srdce není pro psaní dobré
Nikdy nikdy nikdy
Přemýšlím, proč tedy pořád píšu
Co mě drží nad vodou
Když to nejsi ty?

Konstantně lámeš moje srdce
Abys ho vzápětí mohl spravit
Jen tím, že tu budeš

Nemám naději?
Já ji tolik chci
Já tě tolik chci

Tak nedělej, že mě neznáš
Prosím

Jsem hysterická
Když tu nejsi
A poslední dobou i když tu jsi
Nevím, co to do mě vjelo
Ale už se nestydím
Máš mě na to opravdu moc rád

Nenechám to ničím zkazit

Zlaté potoky vody, která ze mě tekla po nocích
Se změní ve vysychající tůně

Brečet už nemohu
Když jsi mi to zakázal