Černá růže

Černá Růže

 

Tomuhle obrazu dám podobu Černý Růže

co celej den mrká na chlapy co dou okolo

svádí je pohledem a občas i odhalí trn

až jeden se osmělí - svedený pohledem - jde k ní a pozdraví

Je milej a vtipnej a galantní a nabídne jí rámě

že vezme jí na ňáký movie o mladý dámě                                                    

a na dobrou večeři a na sklenku vína a že bude to psina

a až zapadne Slunce a setmí se a zůstanou sami

dva

že něžně jí políbí

na krk a na vlasy na ústa

a pak jí slíbí

že navždy už bude

pro něj ta jediná

a první ze sta

 

A ona se usměje koutkami úst

 

a on jí obejme nehledě na trny

nehledě na bolest

na rozum

úšklebek múz.

 

A řekne mu - stále s tím úsměvem

s mrazivým klidem

co říkává lidem

už tisíce let.

 

Že už má přítele

Seš vážně fajn kluk!

 

já chci bejt kámoška a všechno ti říkat a mít tě ráda

ale dotýkat to se nesmíš to smí jen on

kdybys ho viděl je vážně super

seš vážně fajn kluk!

 

A z chlapa jak buk je rázem kluk

co neví co dělat co nechce brečet i když by brečel a mlčí i když by mluvil

a všimne si trnů a hnijících ran

všimne si slonů co buší mu v hrudi a v plicích mu sídlí stohlavá saň

A všichni ho maj

za krále volů

a na první máj

se mu smějou

staří i mladí krásní i hnusní i jemní i hrubí

jak podřená dlaň

 

A růže se směje trpce a nahlas

seš jenom mamlas!

A ze Slunce krásnýho z úsměvu letmýho

z jara léta i zimy

zbyde jen deprese

podzim

potemnělá obloha s prsty deště a smutkem co se nese jak páv

s vějířem oděným

v smuteční háv

 

Pak uteče rok a hňup už zase chodí s hlavou vztyčenou

a s dlaní sevřenou

Je z toho venku

a myšlenky na oprátku

už ho přešly

říkaj si krásní i hnusní i jemní i hrubí i mladí i staří 

 

A růže se ozve z pozadí stromů

Ach!

Pomoz mi!

já ranit tě nechtěla já mám tě ráda hrozně moc fakt

A zas na něj mrká a svádí ho pohledem

a chudák kluk

s nízkým jen rozhledem

jde k ní a zas jí obejme a zase je

v tom

 

Běhá furt za ní a nevynechá

den

Jak pejsek na obojku!

říkaj si mladí i staří jemní i hrubí krásní i hnusní jak sen

jak noční můry

co rušej ti spaní

 

Zkrátím to nebojte

zkrátka ho zas nechá pak zas na něj mrká a pak zase ho svádí a odhání

Už nechám toho

tlachání

 

Je nádherné jitro a vychází Slunce

Ve vzduchu cítit je jaro

rozměklá půda a tající sníh a červánky a všechna krása světa

Na buku stoletém na smyčce ve větru houpe se idiot

bez lásky

bez obojku ponožek i bot

 

To je ten obraz co sem namaloval

 

a Černá Růže?

Už ani neví že se menoval Franta

a že pořád se vztekal

a že mu voněla

jak máta

 

Má teď ňákýho frajera

a mrká na dalšího

 

Dejte na mou radu

když ji milujete

 

zapomeňte na ňu.

 

---