Andělská ohavnost VI

Dobrou hodinu jsem seděla na pohovce, napůl svlečená, jen deku přehozenou přes sebe. Hlavou se mi honily tisíce myšlenek, ale byl to takový zmatek, že jsem z nich stejně nedokázala žádnou kloudnou vybrat a něco udělat. Zamilovala se Keiko do mě? Nebo se jí jen líbím? Chtěla to prostě zkusit a další krok nechává na mě? Mám jí napsat? Nebo zavolat? Nevěděla jsem, co si mám myslet ani co dělat. Bylo to tak nové a nečekané, že jsem dokázala opravdu jen sedět a být paf.

Dala jsem si panáka, abych si dodala odvahu a vyťukala její číslo. I tak se mnou nervozita pěkně mávala. Keiko to nebrala. Na moment se mi ulevilo, protože jsem přece jen nevěděla, jak začít a co říct, ale hned mi došlo, že moje odhodlávání se bylo zbytečné a že jsem na tom úplně stejně jako před chvílí. Stydí se nebo jen není u telefonu? Po dalším panáku, rovněž na kuráž, jsem jí napsala smsku, že jsem z toho mimo a doufala jsem, že mi snad osvětlí, jestli to mělo mít nějaký hlubší význam nebo to bylo jen tak. U Keiko bylo možné všechno. Pokud šlo o mně, lichotilo mi to a i když to byla fešanda a věděla jsem, že je jí jedno, jestli chodí s holkou nebo klukem, nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bychom my dvě spolu něco měly. Vlastně pokud jsem někdy o nějaké ženě uvažovala jako o něčem víc než jako o kamarádce, byla to vždycky jen fantazie a pokaždé jsem věděla, že se to ve skutečnosti nestane a ani jsem si nebyla jistá, jestli chci, aby se to stalo.

Zanedlouho mi zapípal mobil: „Nechtěla jsem tě uvést do rozpaků, myslela jsem, že to taky chceš.“ Chtěla jsem to? Vlastně jsem to byla já, kdo si řekl o další pusy, ale v tu chvíli mě nenapadlo, že to skončí takhle.

„Bylo to příjemné, ale bojím se, že kdybychom to spolu zkusily a nevyšlo to, zničilo by to naše kamarádství.“ odepsala jsem jí a netrpělivě čekala, co ona na to.

„Taky mám z toho strach, ale lákáš mě.“ napsala Keiko a hned vzápětí se zeptala, jestli nezajdeme zítra do čajovny.

Byla jsem nervózní ještě víc! Vůbec jsem nevěděla co a jak! Nevydržela jsem ani číst, usnout se mi taky nedařilo a  tak jsem chodila po pokoji sem a tam. Měla jsem sto chutí za ní zajít a vyjasnit si to hned.

Když jsem dorazila, Keiko už seděla u stolečku, hlavu skloněnou nad mobilem, takže si nevšimla, jak nejistým krokem jsem přišla. „Ahoj.“ řekla jsem tiše. Ačkoli věděla, že přijdu, skoro se lekla a bylo vidět, že i ona je nesvá. Překvapilo mě to. Ta sebevědomá Keiko tu najednou seděla skoro bych řekla schlíple, tváře jí hořely a sotva ze sebe dostala pozdrav. Ani jedna jsme nevěděly jak začít a tak jsme se raději začaly bavit o tom, co si objednáme. Téma nám ovšem vydrželo jen pár minut, přesněji do doby, než jsme si skutečně objednaly. Potom jsme seděly, pokukovaly jedna po druhé a já usilovně přemýšlela, co říct, abych přerušila to trapné ticho.

„Ta pusa včera nebyla moc kamarádská.“ Přece jen jsem začala a cítila, jak mě polévá horko.

„To nebyla…“ přitakala Keiko pomalu.

Dlouze se na mě zadívala a mně znovu zeslábly nohy, které se za tu chvíli přece jen trošku vzpamatovaly. I hrníček, co jsem držela do té doby v rukách, jsem raději položila, protože jsem měla pocit, že se mi každou chvíli začnou třást.

„Líbilo se mi to.“ vyklopila jsem ze sebe pracně a v duchu se divila, že jsem to řekla opravdu nahlas.

Keiko se rozpačitě usmála. „Můžeme si to někdy zopakovat.“ řekla s nadějí v hlase. Musela jsem sklopit zrak. Její pohled už nebylo možné vydržet. Připadala jsem si jako puberťačka, která se má poprvé před někým svléknout. Měla jsem sucho v ústech, tváře horké a červená jsem jistě musela být minimálně jako rajče. Na jednu stranu to pro mě bylo neskutečně lákavé, na druhou jsem z toho měla obavy a nevěděla jsem, jestli mě to neláká jen proto, že je to něco nového, neznámého a tak trochu zakázaného. Přece jen, i když dnešní doba toleruje kdeco, pro mě tohle příchuť zakázaného ovoce mělo a vždycky jsem tiše obdivovala ty, co se nestyděli a vyzkoušeli to. Chtěla jsem ale já sama být jednou z těch nestydících se?

Nedokázala jsem odpovědět vlastně vůbec nic kloudného, co by jí mohlo naznačit, jakým směrem se chci vydat a tak jsem jí prostě řekla pravdu – že sama nevím, co chci. Viděla jsem na ní, že asi čekala, trochu pro ni radostnější odpověď, ale byla jsem ráda, že už to dál nerozmazávala a že převedla hovor na jiné téma.  Dál už jsme se o tom nebavily. Povídaly jsme si všem možném, zprvu nejistě, potom už uvolněněji, ale i tak to bylo jiné a neznámé a bylo cítit, že ani jedna z nás není ve své kůži. Přesto, že jsme se znaly už roky, připadalo mi, jako bychom se teprve oťukávaly a poznávaly, a až teď mi došlo, že se na mě Keiko opravdu dívá jinak než na ostatní lidi a že v tom pohledu je něco, co mě nutí utápět se v těch jejích krásných očích, i když jsem ten pohled vydržela pokaždé jen chvíli a svoje oči jsem stydlivě odvracela.

Z čajovny jsme odešly až když už byla tma. Keiko trvala na tom, že mě doprovodí. Vzaly jsme to dost velkou oklikou přes park a nakonec se z toho vyklubala docela příjemná procházka. I když jsem si to jen těžko přiznávala, nechtělo se mi domů, chtělo se mi zůstat s ní, na nic nemyslet, nic neřešit a vyzkoušet si, jaké to je, když člověk žije jen pro tu jednu danou chvíli, tak jak to popisují nejrůznější romantické příběhy. Šly jsme mlčky a já si čím dál víc uvědomovala, jak se napětí mezi námi zase zvyšuje vzájemným pokukováním a když se mě pak při chůzi Keino letmo dotkla, myslela jsem, že se neovládnu a skočím po ní hned na místě. Toho si nemohla nevšimnout! Ještě, že byla tma a nebylo vidět, jak se červenám. Přišly jsme k mému domu a začaly jsme se loučit. Keiko ke mně zase přistoupila blíž, tak jako včera. Musela vycítit, že chci další polibek, tak krásný a vášnivý jako ten včerejší. Musela to na mě vidět, vždyť i já přes všechny zmatky a pochybnosti, které ve mně tím polibkem vyvolala, jsem věděla, že ho chci zopakovat. Srdce mi bušilo, jako bych právě doběhla závod a pořád zrychlovalo zatímco její rty se pomalu přibližovaly. A pak, jako kdyby si to rozmyslela, na moment se zastavila a rychle mi vtiskla jen letmou pusu. „Na dobrou noc“ řekla a s potutelným úsměvem se se mnou rozloučila.