Podzim a smrt ve sněhu

Podzim... A smrt ve sněhu.

Zeleň opuštěného listoví,

hraje si s svými dětmi,

ztracené ptačí trylky, ty to ví,

prochází zmrzlými zdmi.

 

Hřebíky zatlučené ve stěně,

posmutněle na tebe hledí,

Ne důvěrně, avšak bolestně,

krájejí tmu vedví.

 

Procházky zasněženou krajinou,

za pohledu pobledlých mraků,

smutné jsou, bývají dálnou,

spálenou zemí draků.

 

Kapky deště, co chladí ve tváři,

přesto však bolestně zraní,

sledují tvou snovou záři,

a pak tě praští dlaní.

 

Dávná vzpomínka z dětských let,

co objeví se a zase zmizí.

Dokladem je, že velký je svět -

- skoro jak z těch dávných vizí...

 

Táhlá melodie, která nesla se lesem,

flétna, buben a něco víc...

Naplní touhou, stejně jak děsem...

A pak jen temnota... A víc už nic.

---