PROTILOV

Hledí vstříc zbraně hledí,

netuší, stala se obětí

 sůl na stůl do rány dřevcem

a lesem šíří se napětí.

Strach omámil, stojí tam plaše,

netuší, stala se trofejí,

strnulé tělo zmáhá třas, pláče,

co nezmůže muže překoná dojetí.

Hledí vstříc očím divokým,

netuší, stala se přítelem,

pojednou v povětří zavětří

a ve vzduchu zůstává naděje.

Nestačí divit se rychlosti,

pochopil, nevezme násilím,

postačí v rychlosti děkovat

nad štěstím chvilkové radosti.