Vlaštovčí

Malá a křehká

Náruč otevřenou rozdává

Na počkání

Kdo obejme však ji?

Jen větve stromů

Se nad ní sklání.

Plná smíchu pro jiné

O samotě

Oči pro pláč má

Stydí se

Hlubokou bolest

Tu nazdařbůh ukrývá.

Hra na loutnu - odložena

Jen tóny podzimu

Zněly by světem

Radost svádí k hříchu

Hřích k zločinu

Proto nechává ji dětem.

Tůně a lesní pachy

Jsou jí kolébkou

A jak voní!

Hle propast

Naklonit se víc, VÍC

A vrhnout se do ní.

Ne

Nejsem

Lidským Člověkem

Má duše patří větru

Tělo zemi, jsem

Vlaštovčí.