Domov II. 6.díl

Domov II. 6. díl

Crrr, crrrr zvonil telefon doma u Naruta a Sasukeho, ale mimo psa nebyl nikdo doma. Sora se zvednul ze svého pelechu a začal vít, protože ho zvonění telefonu dost znervózňovalo. U sousedu se rozsvítili světla, ale když zjistili, že Sora štěká a vije opět si šli lehnout. Už věděli, že někdy takhle vyvádí a tak si prostě vzali špunty do uši a šli spát. Telefon přestal vyzvánět a Sora se trochu uklidnil a odťapkal do svého pelechu a tam se stočil do klubíčka. Doktor v ordinaci přešlapoval a uvažoval, jestli nezavolá policii, když to doma nikdo nebere, ale nakonec si to rozmyslel a zavolal kolegu jestli by za něj nemohl vzít službu. Hodil plášť na háček a upaloval ke svému autu. Rychle nastartoval a jel přímo do domu Hatakeho, aby se přesvědčil jestli jsou chlapci v pořádku, i kdyby měl vzbudit celou ulici musejí mu otevřít. Jednou to slíbil a on sliby vždycky plnil. Odbočil na příjezdovou cestu, světla osvětlila celý tmavý dům. V okolí ticho a klid, jen občasné zavití psa, které vycházelo z útrob domu.  Temnou uličku zdobily  pouliční lampy, které osvětlovaly jen nepatrnou část, aby se každý druhý nepřerazil o chodník jinak panovala všude tma. Doktor znova mrknul na hodinky. „Půl druhé. No ty dva mi poděkujou.“ Povzdychl si a šel zazvonit na zvonek. Sora vystartoval ke dveřím a začal na ně skákat. Doktor zkusil vzít za kliku. Bylo odemčeno asi zapomněli zamknout pomyslel si ve chvíli kdy na něj hupsnul Sora a srazil ho k zemi.      

Co to ten Naruto právě udělal? To je zrychlení úderu na maximum? Nebo se mi to jen zdalo, kde se to v něm najednou vzalo, vždyť se ještě před nedávnem bál pár výrostků z parku a teď se pustil sám do takového hromotluka. Já taky jednoho skolil, ale umím perfektně bojovat a pod výcvikem strýčka Kakashiho se ze mě stal mistr v oboru. Jen nevěřím tomu co tady vidím. Naruto, náš malý Naruto a takhle se brání to je až neuvěřitelný. Kiba svítil baterkou přímo na místo boje a tak mi neunikl ani jeden úder. Bez výcviku a zkušeností dokázal v nebezpečí použít takovou sílu. Něco mi oslepilo zrak a já brzo pochopil co to bylo.  Mistrný úder tygřích tlap, který se dědil jen v naší rodině, ale jak je možné, že ho zrovna Naruto dokázal v takovéhle situaci použít. Tak skvělou techniku? Sám se snažím, aby se u mě tento dar  aktivoval, ale neměl jsem tolik štěstí a to trénuji každý den a stávám se lepší a lepším. Ne nevěřím, že by to někdo bez sebemenších zkušeností provedl a dotáhl do úplného konce, ale na druhou stranu právě teď to vidím na vlastní oči. Naruto musel dlouhou dobu šetřit sílu, aby dokázal nahromadit tolik vnitřní energie a vítězství je jeho. Kiba běžel za ostatními dětmi a jásal. „ Naruto vyhrál, Naruto vyhrál!!“ Dobře si uvědomovaly, že už jsou volní pomyslel si Sasuke a snažil se dobelhat k Narutovi. Ten tam jen stál nevěřícně třeštil oči na zbitého hlídače a na jeho rozervanou vestu a košili. „Nečekané, ale gratuluju bratránku jsi po dlouhé době první kdo zdědil naši sílu.“ Poplácal jsem Naruta po rameni a napůl ho objal, protože se mi podlomila kolena. Naruto mě pohotově chytil akorát včas než jsem spadl na zem. V tu samou chvíli se spustil alarm v dětském domově a z okna nás pohledem probodávala vyschlá švestka jak jsme onu sociální pracovnici pojmenovali už při první návštěvě , když nám vyjedla ledničku. „To mi zaplatíte!“ Řvala na nás a poslala další hlídače.

„Zdrháme.“ Zavelel Kiba a děti běžely jako o závod k bráně. Naruto podepřel Sasukeho a mazali hned za ostatními, ale museli pomalu, protože oba byli ranění, už před sebou viděli branku, když je dohnal první z hlídačů. Jsme v háji pomysleli si všichni a jen doufali, že se něco stane.