Alchymistická

Naivita mě neopouští ani ve snu -

pomalu se ke mně plíží…

Prostupuje mnou jako mlha, jako kouř.

Aby se časem stala nesnesitelnou.

Aby se nesnesitelným stal každý nádech a výdech.

Abych se stala toužením a touha mě nakonec pohltila

jako hladovějící kočka myš.

A jako ta myš budu žít pouze strachem -

každý okamžik plný té nejčistší hrůzy,

každý okamžik s bolestí tolik skutečnou, jak jen to je možné…

už zase nemůžu.