Nutnost? Chtíč?

Některé věci nejdou dost dobře pochopit. Když je ale pochopíte, ptáte se sami sebe ... stálo mi to za to?

Ťuk ťuk ťuk!

Kdo je tam?

Pusť mě dál!

Ne to nejde.

Prosím nech mě vejít!

Nemůžu. Nechci.

Za dveřmi zemřu.

Nemůžu. Nechci.

Svýrají se mi plíce, do chvilky zemřu! Udusím se!

Nesmím. Nemůžu.

Ta bolest se nedá vydržet! Již klečím na kolenou a pláču krev!

Nejde to, nesmím.

Zapřísahám tě! Musíš mě pustit dovnitř! Udělám cokoliv!

Ne opravdu to nejde. Nechci tě tady.

Prosím, zvaž mou nabídku! Udělám cokoliv!

Vážně to nejde. Nemůžu to udělat. Ani za cokoli.

Když otevřeš dveře! Splním ti jakékoli přání!

Nejde to, jen možná...

Co? Mluv! Ležím tu v kaluži krve...

Když otevřu dveře, odejdeš pryč!

...

Rozumíš? Dveře budou dokořán a ty odejdeš!

...

Otvírám tedy dveře!

...

Proč jen ležíš a neodcházíš? Neplníš sliby?

...

A co ta kaluž krve pod tebou? Zdá se falešná být!

Taky že je falešná! Snad tvá páteř zastaví nůž co ti posílám!

...

Teď ležíš ty v kaluži krve za dveřmi které já zavírám.

...

Stálo mi to za to? Stojím na druhé straně zavřených dveří a nevidím nic jiného než tmu. Ale mám nutkání tu zůstat.

Ťuk ťuk ťuk!

Kdo je tam?

Pusť mě prosím dál.

Ne. To nepůjde...

 

 

---