Za obzorem

Bylo promluveno.

     Douctíval jsem zrezlou trafostanici v poli u silnice,

          mezi slavobránama kopřiv v dlouhým dojezdu šedýho dne.

Jedu po boku sta zhulenejch objevitelů někam za vnímatelno,

                 skrze exploze neuchopitelných obrazů, zvuků a věcí, který si stačí přát.

Vidět až do noci před propastným obzorem,

             kde se z hvězd stali beatníci a tajemně blikotající blues se smáčí do tichých vln.

Přede mnou je dlouhá cesta a pánové v cylindrech stepujou na zrezlých kostrách industriálních mamutů.

        Není mi potřeba vědět.

Rozpínám ruce ve světle diadému mraků ze zkaleného skla,

         někde navždy v mihotavý meditaci prosvítajícího slunce.

Zachvění a vzdech jako pozdrav Zóně..

           potom se potkám, ukrytej ve vysoký trávě,

           uprostřed zarůstajících betonových monumentů.