Elektronkové rozpaky

 Slyšeli jsme to mockrát. Lidstvu se jeho technologický vývoj dávno vymkl kontrole a jednoho dne se nebudeme zrána dívat do slunce, ale do obří černé tlamy jakéhosi brutálního robota, chystajícího se zničit nás pro slast svých obvodů. Alespon futurologové nešetří podobnými veselými analýzami. Však také vždy, když se dívám na svého oblíbeného Terminátora, mám sám pocit, že se nám to blíží...
 Ale k věci. Ráno nakouknu do lidovek. Ovšemže v elektronické podobě, jsa příliš líný, trajdat někam do trafiky, sebevíc blízké. Vždyt král Internet, onen milosrdný a osvícený vládce, mi nabízí vše, čeho je mé duši třeba: příjemné počtení, klasickou hudby, příspěvky přátel tak sugestivní, že je téměř možno je slyšet...tohle století mne zkrátka poznamenalo. Až po několika hodinách si uvědomím, že venku svítí slunce a při tom pohledu si vzpomenu na dětství strávené v super devadesátých letech a nostalgicky vyjdu na "toulačku".
  Ale zatím tu pořád mám lidovky. Nešustí mi sice pod rukama, ale ani se mi, jhako správné elektronické noviny, nikdy nezamotají jaksi "do sebe" (znáte to). A vidím titulek asi tohoto znění: "Hackeři, pravděpodobně napojení na Írán, se probourali do jakýchsi databází USA... a tak si říkám, napiš úvahu. Na téma, jak nám technologie mění život k horšímu nebo jak ovlivnují naši bezpečnost? Ale prosím vás, toho tu už bylo... Ne, nechci psát žádné apokalyptické epopeje, nebude mě to bavit. Ale něco mě přece v mé rozkošné touze psát, napadlo.
  Evropa před 120 lety... a že je to dávno, vypadala v idealizované podobě takto: Obyvatel Londýna a navác rodilý Brit, pohrávaje si s brilantním knírem, tiskovinami, viržinkem a šálkem čaje, se může cítit jako pán světa. Večer zajde do opery, kde bude dělat kukadla na zástupy cizích mylady a příští pondělí odplouvá lodí do Indie, kde mu pacholíci budou čistit boty, uklánět se, bývalí maharádžové jej budou zvát do svých domů a on, přestože je pán světa, bude natolik galantní, že jim v tom jejich Dillí konečně taky vybuduje nějakou tu univerzitu. To je britská politika. Na druhém břehu kanálu se Francouz, pohrávaje si s dobře střiženým, ale lehce bohémským vousem, tenkou cigaretou, románem a sklenkou dobrého vína rovněž poládá za pána světa, pohrdaje přitom samozřejmě Angličanem. Dnes večer zajde na operetu, a lehkost žánru mu dovolí koketně se kroutit před cizími mademoiselle. Příští pondělí odplouvá do Alžíru, kde mu pacholíci budou čistit boty a nosit kávu, a on bude luskat prsty a bude se na ně smát, ale zase ne moc, jenom tak trochu, aby si nemysleli. A za odměnu je naučí galantnímu chování a přečte jim něco z Victora Huga nebo naučí Chopina na klavír. To je francouzská politika.
 Ostatně, svět je přeci v pořádku. Největší zrůdností oceli je zatím stále jen lokomotiva. Když zadrnčí telefon, paní domu se lekne až upustí šálek, ale všechno je v pořádku. Tady jsme doma, tady je Evropa, kolonády, korza, do dělnických brlohů se přeci nechodí...
 Evropa a svět dnes. Ouha! Tak jsme něco vymysleli a gunguje to skvěle, moji blažení! Nemám sice největší rychlost připojení, ale i tak se mi Mozart, linoucí se z webu, postará o dobrou zábavu. Až na to, že člověka napadá jedno: Spojte dohromady tyhlety úžasnosti, trochu té lidské úplatnosti, větší než malé množství politiky, menší, až opravdu malé množství zato opravdu nebezpečného náboženského fanatismu a máte tu výbušný materiál takové účinnosti, že by výkonný výbor srbské Černé ruky musel umřít hanbou. A co Evropana zarazí? Britští ani francouzští pradědečkové nepočítali s tím, že čističi bot a nosiči káv si také jednou budou moci dovolit platit hackery, kteří za peníze a možná bez špetky zájmu o to, pro koho vlastně pracují, budou klidně ohrožovat bezpečnou ohrádku kultury a věcí veřejných jiného státu. Co se nám to stalo? Hráli jsme si se sirkami, našli jsme stoh a dvakrát za celé dvacáté století jsme poznali, jak hrozivě a globálně umí hořet. Na tu vatru - a hlavně na tu druhou - se přišli podívat děti z celého světa a hlavně ze  - a ted si také chtějí hrát se sirkami a hledají stoh. Jak by byl Evropan rád, kdyby byl celý svět zase jeho! S tím sousedovic raubířem Američanem odvedle by si mohli dělat co chtěli! Ale jak chceme nebo nechceme, ty zvláštní děti ze sousedství jsou tu taky - jakkoli divnou barvu kůže mají, jakkoli divné šaty a zvyky mají. Bohužel už nemají jen divné šaty a zvyky, mají také atomové a biologické zbraně, mají také internet a hackery a kamarády ruské vizáže...a všichni dohromady, by rádi nějaký ten stoh, alespon malý, vždyt přece platí trampské úsloví: "Hřeje ruce, barví tváře! A lidská touha po destrukci má hranice jen matně vytyčené jakýmsi tesařem, který se nechal přibít na kříž, jakýmsi uprchlíkem z Mediny a starým pánem, který z hory snesl deset, z velké části jednoslovných, v kameni vytesaných vět. Zdá se mi, že ve věku sirek a stohů je to málo, zatraceně málo. A tak by mož á stálo za to věc pojistit nějakou novou, přinejmenším dobrovolnou hasičskou službou, co říkáte?