V.V. KVĚTNÁ

Rok 1979 byl rokem,ve kterém většina z nás dovršila osmnáctý rok svého života.Proto letošní velký vandr měl být oslavou tohoto výročí,kdy se z  nás stali dospěláci.
Dne 16.Července 1979 jsme proto vyrazili na Slovácko,přesně do Květné,kde mají Turci tetičku a ta tetička má také strejdu,a ten strejda má zase klíč od lesního srubu,který nám slíbil půjčit. Jelo nás osum.Má maličkost,Pepa T.,Josef M.,Diňor,Mlhoš - Milan, Kamila,Zdena a Eva.Holky jsme s sebou vzali Čistě z praktického důvodu.Slíbily nám totiž,že nám budou celej vandr královsky vyvařovat.
Již cesta do Olomouce na vlak nevěstila nic dobrého.Málem totiž nestačili všichni včas vylézt z Parlamentu,kde se kupovaly poslední zásoby na cestu.Po zakoupení lístků na vlak a usednutí na peróně,vytáhl Josef ze své batožiny čutoru,o jejímž obsahu se nedalo pochybovat,byl  to opravdu RUM.Než přijel vlak,byla čutora téměř prázdná a my již s lepší náladou se vydali do neznáma.V Uherském Hradišti jsme přestupovali na autobus a čirou náhodou jsme narazili na Mikisa a spol,kteří rovněž vyjeli dobývat svět.Byla to ohromná náhoda,kterou jsme se rozhodli hned oslavit v nejbližší restauraci.Náhodní pozorovatelé si museli myslet,Že jsme se neviděli nejméně pět let.Taková byla naše radost z náhodného setkání.Kdyby jen tušili,že jsme včera v Parlamentě spolu hráli kulečník!
Zbytek cesty měl standardní průběh-všude hafol ostudy a zmatků.V odpoledních hodinách jsme se ale blížili ke svému cíli.Těsně před Květnou se nám Pepa přiznal,že byl naposledy u tetičky na návštěvě coby malý chlapec,a že tudíž vůbec netuší kde bydlí a jak to najdem.Tím lze také vysvětlit to,Že na jedné zastávce náhle vykřikl:Tady to poznávám! Honem vystupovat!
Po odjezdu autobusu jsme samozřejmě zjistili,že jsme vystoupili úplně jinde a že máme dobrou hodinu chůze s pinklem na zádech po rozpálené asfaltce před sebou.Slunce pražilo na 120% a my Pepu celou cestu proklínali.Po velkém vypětí jsme konečně zakotvili v Květné v hospodě.Byla to paráda.Pivo v nás jen zasyčelo a nám bylo zase dobře.Pepíček nám za tu krásnou procházku musel koupit každému panáka vodky. Nastal sice menší problém při obědnávce. V tomto kraji se totiž pije kořalka z malých čtvrteček,ale ochotná hostinská nakonec někde ve skladě vyštrachala k naší spokojenosti správný počet velkých panáků,a tak naše obědnávka mohla býti vykryta v plné výši. Od ní jsme se také dozvěděli kde Pepův strejda bydlí.
No jo,jak to ale udělat, aby jsme strejdu nevyplašili.Přece jenom Pepu dlouho neviděl. Rozhodl to Pepa. Se mnou půjde jenom Mira se Zdenou,vy ostatní nebudíte moc důvěru,tak raději počkátě v hospodě.
Vybaveni přesnými informacemi od hostinské jsme strejdu sice brzo našli,ale slibovaný klíč od lesní boudy se nekonal.V chatě už někdo bydlí,ale víte co chlapi? Můžete spát tady přímo v hájovně. Teď tady nikdo nebydlí,tak je to celé vaše.S touto dobrou zprávou jsme spěchali zpět do hospody.Přišli jsme právě včas. Někteří již totiž začínali být v povznesené náladě a hrozilo,že je již ven nikdo nedostane.Venku ještě stále krásně svítilo   sluníčko,které   na    náladě   ještě   dva   stupínky
přidalo,takže tetička když nám dávala klíče,byla dosti překvapená. Přece jenom Pepu dosti dlouho neviděla a tak nemohla tušit, že se z malého hodného Pepíčka stal veselej Pepa,kterej měl již od ranního pití dosti nakoupeno. Kvartýr to byl nádhernej - přízemí + patro s balkonem.Nábytek tam sice nebyl žádnej,ale nám to nevadilo.Na zem jsme rozložili celty a na ně spacáky.
Po ubytování jsme se vrátili zpět do putyky.Jen co jsme usedli se u našeho stolu objevil jakejsi místní notorik a stále opruzoval a otravoval.Netrvalo to dlouho a celá hospoda nás začala štengrovat,aby jsme' mu dali přez držku,jinak nedá pokoj.Jó,já mu jednu střelím a mám hned deset chlapů na krku,ne? Říkal Josef. Pak odešel Milan na WC,kde narazil na takového solidního chlápka,s kterým jsme se později skamarádili.On mu na tom záchodě říkal:Chlapci,s tím volem co vás furt otravuje musíte enem po zlim,to je hrozny pako.Jen to dořekl,zmiňovaný pako se objevilo na  hajzlíku. Milanův novej známej se naňho jenom podíval a pravil:Vidíš chlapče,s ním sa musí enem tak.Chytil ho pod krkem a takovou mu ubalil,že přistál hubou ve žlábku,načež ho chytil a vyhodil ho ven z hospody.
Milan se vrátil se svým novým kamarádem ke stolu a ten pravil:Já su nejaký Zdenek,ale vy mňa můžete říkat Vlku.Teď už víte, co máte dělat,já mám nějaků řeč támhle u stolu,ale za chvilku su u vás.A odkvačil.Zanedlouho se z venku připotácel náš pan Otrava a hned za náma.Poučený Josef už to ale nevydržel a dal mu takovou facku,že dotyčný zase po zpátku vycouval ven z hospody a už se nevrátil»Celá hospoda uznale zabručela a my měli konečně klid.Ne však dlouho.
Za chvilku se k nám vrátil Vlk,chvilku s náma kecal a pak se bezelstně zeptal:Chlapi,neumíte napodobit nějakého ptáka? Já su myslivec a mám to hrozně rád. Josefa s Diňorem nemusel dvakrát pobízet.Začali hned pískat jak o Život a když Pepa ještě přidal kukačku,bylo rázem po klidu a hospoda se proměnila v les v době ptačích námluv. No kravál to byl dokonalej.Vlk jen seděl a slastně se usmíval.Nemohl si ten kravál vynachválit.Tato hlasová idyla však netrvala dlouho.Od jednoho stolu náhle vyletěl jakejsi brunátnéj chlap,a hned se na nás obořil:Doprdele,kde si myslíte že jste? Hostinská,jak to,že je tady necháte dělat takovej bordel?
Zítra půjdete všichni před trestní komisi! Já vám dám les!Do Vlka jako když střelí.Vyskočil,chytil chlapa pod krkem a spustil:Ty sviňa sprostá,za to,že mňa tady ti chlapci imitujů ptáky,ty sa tady budeš rozčůlovat a řvát na mé kamarády?UŽ to vypadalo na další bitku,ale nakonec šli spolu jen na panáka.Po návratu nám Vlk sdělil,že je to starej pitomec a taky předseda trestní komise.Nic  sa nebojte,zítra máju myslivci schuzu,tak to tam vyžehlím.
Když   přinesla    hostinská   tácek   s   kořalkou,   tak   Vlk
prohlásil:Kluci,  to  máte  ode  mňa a  včil mi ještě předveďte
holuba.
Po zavírací hodině jsme s veselou náladou táhli do hájovny.Ještě
odpoledne jsme koupili pět sklenic okurku*, které nám přišly právě
vhod.V  noci jsme  vymysleli zajímavou  hru,kterou jsme  skromně
pojmenovali Pšoukání v Květné.
Po  těžké  noci  vyrazili  chlapi  na  nákup.Holky  měly  ,až se
vzbudí,uvařit oběd.Vrátili jsme se až v poledne.Seznamovali jsme
se  s okolím  Květné,tak proto  to zpoždění.Hned  ve dveřích nás
zarazilo nezvyklé ticho. Neozývalo se Žádné cinkání příboru a ani
žádná vůně neprozrazovala  co bude k obědu.
Samozřejmě holky  ještě spaly. Sakra vstávat! Kde je  oběd co jste
slíbily? Vy se  tady válíte a  my máme hlad  jak vlci! No to  snad
není pravda! Holky  nic.  Žádná reakce. Po asi  hodinovém domlouvání
se konečně posadily  a řekli nám:Ukrojte si chleba  a namažte si
ho sádlem.
V Květné   bylo  nádherně.Jen   s   tím   jidlem  se   to  vůbec
nezlepšilo. Ještě štěstí, že se sádla  nedá tak brzo přejíst, jinak
nevím. Jednou  to  dokonce  vypadalo  velice  slibně. Holky s náma
nešly na  výšlap s tím,  že dneska uvaří něco extra,aby si to u nás
vyžehlily. Tak jo,byli jsme pro.
Z   výšlapu jsme spěchali domů,chuťové buňky nabuzeny na maximum a
fantazije, co se  týče připravených pokrmu, jela  na plno. Každý si
pod pojmem něco extra představoval něco jiného.
Jaké ale bylo naše zklamání,když jsme našli holky v horizontální
poloze. Na náš  dotaz:Holky, kde je ta  bašta? Se jen podívaly na
prázdnej kotlík,pokrčily rameny  a pravily jako obyčejně:Ukrojte
si chleba, máte  tam sádlo! No to  byla podpásovka! Tak to  teda né
chlapi,vyhlašuji  vzpouru.Jde se  na pivo!  Zavelel Milan.Vesele
jsme  pařili  až  do  zavíračky.Po  zaplacení  jsme ale s hrůzou
zjistili,Že  ze   společné  kasy,ve  které   byly  naše  veškeré
peníze,nám zbylo asi 200KČS a to byla teprve středa.
Na druhý den byla veliká porada,na které jsme se snažili vyřešit
naši      finanční   situaci.Holky   nám,když   viděly   jak   jsme
zdrbli,dneska svatosvatě slíbily teplej oběd,aby si nás udobřily
a zažehnaly  vzpouru.Mělo to  ale jeden  malej háček.Museli jsme
jim totiž udělat ohniště,zapálit oheň,otevřít lečo,vysypat ho do
kotlíku a  dát na oheň.Jejich  zásluha byla asi  taková,  že lžící
zamýchaly  obsah kotlíku  a se  slovy:Už je  to teply,můžete  to
sundat  z  ohně,se  odebraly  odpočívat.Ještě  jsme  zaslechli:A
hlavně potom  nezapomeňte umýt nádobí!  a byly pryč.Jo  jo,zlaty
holky,nevím,nevím  co  bychom  si  bez  nich  počali.Musí s náma
jezdit častěji.

Za těch pár dnů jsme ale měli již takový" hlad, že jsme se odhodlali k zoufalému činu.Za poslední prachy jsme odpoledne koupili kuřata a holkám nařídili ať je opečou,jinak s nima končíme. Všechno jsme jim samozřejmě nachystali, a. těšili se na pořádný jídlo.Asi za dvě hodiny jsme zjistili,  že kuřata jsou stále stejná a do konečného stádia pečení máji proklatě daleko. To se ale už vážně Milan naštval a vynadal holkám, že jsou na nic, a že nejsou žádny kamarádky,a že by jsme se s nima ani nenajedli a zahynuli by jsme hlady.Ostatní chlapi mlčeli.Milan měl velkou pravdu.
Zahnali jsme holky pryč a nechci machrovat,ale za necelý tři hodinky byla kuřata hotová.Sice ještě trochu syrová,ale to již nikomu nevadilo. Hlad je hlad. Jenom co kuřátka zavoněla, objevila se Zdena s litrem vodky v ruce a prej:Kluci,to je na usmířenou.Jsme mírné povahy a tak bylo vše odpuštěno a zase jsme byli jedna parta.
Následky nedopečených kuřat se nejvíce projevily u Milana.Možná ale ta  pravá příčina byla vzpomínaná vodka.Ať tak,či tak,udělalo se mu nevolno od žaludku a potupně vyvrhl jediný pořádný jídlo za poslední čtyři dny.Uááá se ozývalo z roští kde Milan úřadoval.Uááá se ale také hned ozvalo ze zahrady.Uááá přidal Milan a uááá zase jako ozvěna.Tentokráte ze dvora.Sakra,že by strejda?Podivil se Pepa.To na něho ale nevypadá.Uááá,zavyl Milan potřetí.Uááá zase ze dvora.To není samo sebou,to se musí vypátrat!,děl Pepík.Opatrně jsme se přiblížili ke dvorku a sledovali co se bude dít.Právě včaslUááá končil svoji exhibici Milan.Uááá se hned ozvalo od hnojistě,kde se naparoval páv.No je to možný?Josef zkusmo zařval uááá a páv fakticky hned uááá.No to nám tak ještě scházelo mít na dvorku páva,kterej vidí konkurenci tam kde není.
Večírek mohl pokračovat.Nálada byla skvělá,když tu se z lesa přiřítil Diňór se smrtelným výrazem v očích.JeŽišmarjá zachraňte mě! Co mám dělat? Já nechcu umřít!!! Zklidni hormon a řekni nám co se ti stalo.Prosím vás,zachraňte mě!Mě v lese kosl had!nám zděloval brečící kamarád.Had? Co blbneš ty vole,kde by se tady vzal had!No fakt,kousl mě a byl takhle velkej.Pane Bože,dělejte s tím něco! Naše zraky se obrátily na Kamilu,která chodila na zdravotní školu.Ježiši,na mě se nedívejte,to jsme ještě nebraly,hadi se berou až ve třeťáku!Dinor když viděl,že od nás se záchrany asi nedočká,vzal nohy na ramena a prchl do lesa. Sakra hoši myslíte,Že ho fakt ten had kousl? Zeptala se Eva.Mě se to nezdá.Jestli za to spíš nemůže ta pitomá vodka.Tak moment,jakápak pitomá vodka? Vždyť ti chutná víc než nám všem dohromady.Okřikl ji Josef.
No nic,jdeme najít toho pitomiho hada.Rozhodl jsem-Nebylo by lepší najít Dinóra? Špitla Zdena.No jo,ale co s ním jako budeme dělat? Kamilka to ještě ve škole nebrala,a podle mě je stejně už pozdě.Pravil Milan.Pak kdosi dostal spásný nápad:Vypálit,tady pomůže jedině  vypálit ránu,viděl jsem  to v jednom  filmu.Jdemechytit Diňóra.
Po asi hodinovém pátrání jsme ho našli.Seděl na. pařezu, kouřil a byl již klidný.Nechte mě v klidu umřít,běžte pryč!Tak nám to ty vole alespoň ukaž,my ti to vypalíme!Diňór si rezignovaně vyhrnul nohavici,zatl zuby a zašeptal:Palte kamarádi,palte! Dívali jsme se všichni nevěřícně na jeho nohu,kde se nacházel jen malý škrábanec od nějakého chrastí-Ty vole,prolomil mlčení Josef,příště, až tě zase kousne had,tak za náma přijď,my ti vypálíme,ale ránu do brady! A šli jsme pryč*
Na druhý den nám naše zoufalá finanční situace jasně naznačila,že je čas zvednout kotvy a odebrat se k domovu.Jíst už nebylo co,tak nás tam jiz nic nedrželo.V Květné v hospodě začala hostinská hned nalévat vodku,ale my ji včas zarazili.Ne ne ,paní hostinská,dneska to bude osum limonád! Chuť by sice byla,ale prachy ne.Máme akorát na cestu domů.
V Dol.Němčí,kde jsme Čekali na další přípoj,si Pepa vzpoměl,že v Hor.Němčí má babičku a že by jsme ji mohli navštívit,že nám dá určitě oběd.Tento nápad byl však zamítnut.Přece nepůjdeme k někomu somrovat.Já jsem si vzpomněl,že mám režijku na vlak,takže mám nějaké prachy na víc.Dem se najíst! Koupili jsme bochník chleba,jedny Marsky a čtyři lahváče.Byl to přímo královskéj oběd.
Po příjezdu do Olomouce jsme každéj hladověj a finančně zrujnovanej svírali v dlani poslední 4KČs na cestu domů.Problém vznikl,když Kamila prohlásila,že musí jít nutně na záchod.Jó holka záchod stojí 50 halířů.Tak si to rozmysly.Buďto to vydržíš,nebo půjdeš na WC,ale tím pádem budeš muset jít pěšky,protože ti těch 50 háků bude chybět.To Přece není možny, aby neměl někdo z nás blbejch 50 halířů .Nastalo zoufalé prohledávání všech kapes.Zdena po chví li radostně zvolala Já jsem našla dvacku,hurá! Všichni jsme byli moc rádi. a hne.d přemýšleli do čeho výhodně investujeme onu nalezenou dvacetikorunu.Shodli jsme se na tom,že Kamilka půjde na WC,a zbytek se utratí doma v Parlamentě za pivo.A tak se i stalo.