Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDelete
30. 09. 2013
0
0
409
Autor
Marbal Škutin
Občas je potřeba tak trochu vymazat nebo odsunout z mysli a srdce bytost se kterou nás pojí něco pěkného, žel patřícího minulosti, abychom mohli přítomností tvořit další minulost a vytvářet nové vzpomínky přítomnosti.
Stiskem klávesy,
jak mojí dlaně
dávno.
Padnou závěsy,
za nima bude
prázdno.
Sněhová vločka
spadla na teplou zem.
Život nepočká,
taje v mžiku rázem.
Vlhká víčka,
vůně parfému.
Kus srdíčka
schází každému.
Duše ždímá
kapky lítosti.
Štěstí dřímá
z malichernosti.
Zbyly střepy
z našich světů
rozmlácených
světlometů.
Hledíme do temnoty,
poraněni o hroty
šípů v srdcích.
Mizíš z obrazu
splýváš s barvami
čelních nárazů
do zdi zklamání.
Slzy oblaků
volá zemská tíž.
Světy zázraků
jsou tu na obtíž.
V sešitě listuji
prázdnými linkami
očí Tvých.
Něčeho lituji,
bloudím vzpomínkami
na scestí
šípů v srdcích.
Když srdce
ztratí šíp,
s bolestí
přijde klid.
Ránu hojí zapomnění,
cizí příběh v našem znění
šípů v srdcích.