Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrázdné zákoutí pro milence
Autor
Makrelka
Poslední kapitola z románu o mladé vdané ženě, která je frustrovaná z manželství a zamiluje se do jiného, a to natolik, že uvažuje o tom, že opustí svého manžela. Její milenec jí ovšem zapomene sdělit, že je ženatý. Ona na to pochopitelně přijde a to má za následek následující scénu, která je zároveň i zakončením románu.
KAPITOLA POSLEDNÍ
Už toho měla plný zuby. Sama sebe měla plný zuby – celej život byla omezovaná vlastním strachem. Měla starch ze strachu, hněvu či neomalenosti ostatních lidí. Bála se koholiv rozčílit, nejspíš aby nikomu nazavdala příčinu zaútočit. Všechny příšerný pocity schovávala uvnitř, kde se hromadily jako horká pára v papiňáku. Nastal čas na změnu.
Počkala, až přijede. Počkala, až zazvoní na domovní zvonek. Když byl u dveří, úplně se zklidnila. Vystoupala po schodech nahoru do patra, do koupelny. Kbelík studené vody byl těžký. Když ho předtím přenášela z koupelny k oknu ložnice, téměř vodu vyšplíchla. Nyní otevřela okno a podívala se dolů, na jeho hlavu.
“Ahoj krásko,” řekl.
Ona neřekla nic. Zastrčila hlavu zpět do ložnice a natáhla se pro zelený kbelík. Ten jako by byl nyní ještě těžší a zpomalil její pohyby na minimum. Mohl snadno utéct. Jenže očekával Lenku dole, očekával, že pro něho otevře dveře, pustí ho dovnitř, a on si bude moct zase zašukat bez závazků. Stál přede dveřmi v poklidu, se skloněnou hlavou. Voda ho zasáhla a on uskočil na stranu jako vyplašené divoké prase.
“Do prdele!” vykřikl a podíval se na horu. Díval se na Lenka s neuvěřením a zděšením a vztekem ve tváři.
“Co to děláš?”
“Polila jsem tě vodou – to dělám.”
Konečně se výraz na jeho tváři změnil. Pochopil. Byl vinen. Otočil se a za neupřímě nechápavého kroucení hlavou šel ke svému autu.
Lenka sešla dolů do obýváku a posadila se na pohovku. Byla sama se sebou spokojená. Promítla si jeho mokré vlasy a oblek a zachechtala se. Vypadal jako zmoklá slepice. Přepla televizní program – program vaření. Nemohla se soustředit. Její naivnější JÁ se chtělo rozběhnou za Robertem a požádat ho, aby opustil svoji manželku. Byla vyčerpaná. Tolik lásky vyplítvala na Robertovi. Nyní se musela rozloučit se svým snem o Robertovi.
2 názory
Ještě vypiluj. Třeba tady opakuješ dvakrát jméno Robert:
"Tolik lásky vyplítvala na Robertovi. Nyní se musela rozloučit se svým snem o Robertovi"
A plýtvat je vyjmenované slovo.
Ve filmovem provedeni by tohle mohla byt docela groteska. V provedeni literarnim, chudsim o obrazovou část, by mozna neskodilo jeste par dialogu "na rozloucenou", v nichz by mohlo byt neprimo naznaceno to, co je nyni zcela popisne podano predem -- v prologu. Nedokazu ovsem posoudit, jak dobře či špatně by to navazovalo na predchozi dily -- neznam je (nebo si nevzpominam).