N.Š. 2?

Škoda že neumím tak skvěle po ostravsku, protože v podání mé pratety zněl tento neuvěřitelný a bláznivý příběh ,,užasně". Tak si alespoň představte malou, kudrnatou, černovlasou Moravanku, jak nad sklenkou vína a pod hvězdným nebem vzpomíná na své mládí... 
To jsme jednou s Josefem (Nikoly Šuhaje synovec) dostali pozvání na návštěvu do Koločavy. Vybavte si film ,,Díky za každé nové ráno". Přesně takhle to tam vypadalo. Koločava rovná se jeden velikej kopec. No, tak jsme absolvovali první návštěvu, druhou návštěvu. A jelikož všichni ti lidé měli bratrance a setřenice, uskutečnila se návštěva číslo tři, čtyři, pět... Všude tekla "vodcă" proudem, takže už vlastně ani nevím, jak jsem ten kopeček přelejzala. 
O měsíc později mi přišlo X dopisů, v nichž se psalo o tom, že do našeho skromného bytu 1+1 přijede návštěva z Koločavy. Každý týden se k nám valila kvanta lidí, každej navez ty jejich nevkusný krámy, který jsem musela při jejich druhé návštěvě vytáhnout a nazdobit po bytě. Každej si ,,půjčil" pár tisícovek s tím, že příště přivezou. No, žádný příště pochopitelně nebylo.
Asi o rok později přišel další dopis - pozvání na svatbu (už ani nevím koho, ty jejich příbuzenský vztahy jsou na hlavu postavené) do Rumunska. Tak jsme sbalili věci, děti, psa a vyrazili. Po třistakilometrové cestě jsme zjistili, že nemáme adresu, z čehož jsem byla celá pološílená a po zbytek cesty seděla mlčky. Dojeli jsme do města, kde se celá ta estráda konala. Vyjeli jsme jakýsi kopec, já vystoupila a vymyslela snad tolik sprostých slov, jako nikdo. Najednou na mě promluvil shrbený dědeček: ,,A prečo vy tak nadavate madam?" Spása! Česky mluvící člověk! Snad jediný v Rumunsku. Na štěstí (naneštěstí) nás dovedl tam, kde se odehrál náš nejbláznivější den v životě...  
a na ten si počkejte do příště :)