Usínám

Ahoj, než začnete číst tak chci upozornit, že když jsme toto psal tak jsme neměl žádnou depresi ani nic podobného. Je to svět fantazie a úlomky snů.

Usínám,
Je to zvláštní a nikdy jsem nepřemýšlel o tom co to sny vlastně
znamenají. Usínal jsem a viděl před sebou tmu a světlo a přitom 
mě to hodně lákalo a zároveň děsilo. Chtěl jsem za tím jít a
stále jsem stál.
Jen mě napadlo, co to všechno znamená, jestli to tedy něco
znamená. Sen začínal jako zvláštní den, slavnostně. Potkávám lidi
spoustu lidí, doteky se spoustou vášně, mají prázdné oči bez
výrazu mají místo očí jen sklo, které studí.
Chodím ulicemi všude je karneval a čtu nápisy oslava života,
nechápu co to slavíme a vidím na návěsním štítu oslava narození  -
nemůžu přečíst jméno a už to vidím je to oslava narození mně.
Začal jsme se smát, tak jako nikdy. To snad není možné vždyť já
žiji a dýchám a podle všech jsem se včera narodil. NO to snad
není možné oni slaví moje narození, příchod mně na svět a já tu
přitom dávno jsem.
Zastavuji jakousi osobu na ulici v obličeji je to jen stín pod
černou kapuci a ptám se kdo se  to narodil a proč to slaví celé
město.
- Proč se ptáš kdo se narodil, když to víš. Narodil jsi se ty a
to je důvod slavit.
Nechápu  to a hledám cestu jak utéct z toho co se ve městě děje,
zbláznily se a já se nenechám strhnout davem, který je někdy
méně než jeden.
Najednou běžím lesem jsem úplně sám, tmavým hustým lesem. Nikoho
nevidím a přitom se ani nesnažím být s někým.To co jsem viděl ve
městě mě děsí.
Touha po nezávislosti mne nutí jít dál, napadá mě co by se stalo,
kdybych tady zastavil a odmítl jít dál.
Jdu tmou a všude se třpytí rosa, slyším vytí psů, občas je i
zahlídnu. Najednou se ta cesta mění ve skály a kloužou se mi nohy
a já letím po hladkém kameni. Dole čekají psy, jejich oči svítí
do tmy a z tlam jim kapou sliny, utíkám a snažím se jim ztratit z
dohledu. Běží za mnou a všude je rovina, cítím jejich dech, vidím
propast a říkám si, co je lepší nechat se rozsápat nebo zkusit
štěstí a skočit do té díry. Skáču, v ten okamžik se jakoby
zastavím a dívám se dolů je tam několik obrazců. Jeden jsem já,
ležím a nehýbu se a všude je spousta krve. V druhé části jsou
černoši mají kopí namířená nahoru. Ve tmě jim svítí jenom oči a
čekají na svojí kořist. Pokud skočím na levo zabiji se, pokud
doprava napíchnu se na kopí.  Usínám a přitom se probouzím jaké
to bude až dopadnu. Znamená to že je čas dát svoje místo někomu
dalšímu kdo bude jako já, ale jiný. Napadá mě že pokud dopadnu,
tak mám na vybranou dvě varianty a slyším sebe jak říkám: Vždycky
je možné něco změnit a nezůstat stát. Najednou mi ta slova
docházejí jak to vlastně ve skutečnosti je:
Život není krutý dává mi na vybranou, ale konec zůstane stejný.
Usínám a přeji si, aby tohle byl jen sen a já jen člověk, který
ráno vstane a bude hodně pospíchat protože zase zaspal.

---