Záhada rozluštěna 13.díl

Danzou se nemohl dočkat příchodu nováčků, kteří se chtěli zapojit do jejich sekty, ale bohužel ani jednou nevzplály pochodně a tak si pořád dokola drmolil přípravu obřadu a fráze, které se musí naučit nazpaměť. Bylo to k uzoufáni, protože jim ubíhal čas a moc šanci už nemají pokud chtějí vše stihnout.  

Sasuke prospal celé dopoledne a když konečně otevřel temné oči, nevěděl jak se dostal do své postele. Mysl byla zastřená ještě mírnou opičkou, kterou si uhnal včera v baru. Zpil se pěkně pod obraz a usnul na baru to si ještě pamatuje, ale co bylo pak, že by to byla další záhada, kterou by měl rozluštit jako první? Sám nevěděl, ale zjistit to musí. Vyhrabal se z postele a namířil si to rovnou do sprchy, protože se nejdřív potřeboval vzpamatovat, než bude dělat něco dalšího. Zalezl pod sprchu a nastavil si příjemně teplou vodu, jen tak stál pod tekoucí vodou a nechal jí na se stékat. Po půl hodině se nakonec rozhodl vylézt a osušit. Hned na to se ozval prázdný žaludek a tak usoudil, že je čas na snídani a nebo pozdní oběd?

V kuchyni si uvařil šálek kávy, aby byl vůbec schopný zapnout mozek a snažil se vzpomenout na včerejší večer. Stále měl mlžný opar a nevybavoval si z hola nic. Na stole měl pohozený mobil, který začal vyzvánět a on myslel, že se mu rozskočí hlava, nečekaným rámusákem. Rovnou ho zvedl ze stolu a s odporem zmáčknul přijmout hovor. „No čau brácha tys teda včera dopadl a jak je ti, určitě máš kocovinu.“ Sasukemu najednou svitlo, kdo jiný by ho dostal domů, než jeho bratr Itachi , ale na nic si stejně nevzpomněl, jen věděl, že se domů vrátil v pořádku, protože jedině Itachimu věřil na sto procent, nikomu jinému. „Tak co, že ty si nic nepamatuješ?“ Jak to může vůbec říct, no sice má pravdu, ale přeci se ho nebudu ptát co jsem zas vyváděl za blbosti. „Aha takže jsem se trefil.“ Dodal a smál se Sasukeho malému okýnku zapomnětlivosti. „No hm jak, co, kde?“ Brblal Sasuke nesrozumitelně a pročísl si vlasy. „Počkej za chvíli k tobě sjedu, motorku ti přivezu v pořádku to se neboj a pak ti všechno vysvětlím, když si nic nepamatuješ.“ Znovu byl slyšet Itachiho smích a pak přerušení hovoru. Sasuke se šíleně naštval, ale stejně mu to nebylo nic platné, když byl jeho bratr na cestě k němu. Pro změnu mu bude muset poděkovat a to se mu moc nechce. Nikdy se neuměl omlouvat a nebo za něco děkovat. Teď nebude mít na vybranou.

Zazvonil zvonek a za dveřmi podupával Itachi, protože si myslel, že mu Sasuke odmítne otevřít a poděkovat, to by bylo pod jeho úroveň, ale co zkusit to můžu. V nejhorším hodím klíčky od motorky do schránky a půjdu  zase domů. Zašramotili klíče v zámku a po chvíli se otevřeli s vrznutím dveře do bytu. „Tak pojď dál, když už si vážil cestu, až ke mně.“ Itachi proklouznul rychle dovnitř, co kdyby si to Sasuke náhodou rozmyslel a přibouchl mě ve dveřích. Byt vypadal celkem v pořádku, až na neumyté nádobí, které se vršilo do pořádné výšky, že hrozil každou chvíli pád. Sasuke si sedl ke stolu a na hromadu za sebou přidal špinavý hrnek od kafe, co dopil před chvíli. Itachi čekal kdy se to na bráchu zřítí, ale hromada držela docela obstojně, asi měla pevné základy pomyslel si a sedl si naproti na židli. „Ty si fakt nic z včerejška nepamatuješ?“ Vyzvídal Itachi a přitom se skvěle bavil, nikdy se mu nepovedlo držet nějaké eso v rukávu proti Sasukemu a najednou ho měl. Sasuke místo odpovědi jen zakašlal a zavrtával se pohledem do stolu, neměl odvahu podívat se bratrovi přímo do očí. Najednou se kuchyní rozezněl Itachiho smích a protnul ticho, které bylo už nesnesitelné. Sasuke to nevydržel a po několika měsících se zasmál nakažlivým chechtáním a nemohl se přestat smát ani, když už ho bolelo břicho a dostával křeč do zrudlých tváří. „A já už si myslel, že už to ani neumíš, vždycky se tváříš tak neutrálně, že si myslím jestli se s tebe nestal suchar. Taky jsem se tě chtěl zeptat proč ti okupuje kancelář Haruno Sakura?“

Napsala :Katt-chan

povidkyodkatt.blog.cz