Amazonie

Za vesmírnou hranicí, střetl jsem se s opicí, která je mým předchůdcem a mé d.n.a. původcem,
teď je mým průvodcem s pánem Bohem a se soudcem, je mým porotcem i se svatou trojicí u
trůnu stojící či klečící a nad osudem lidí brečící, o nápravu se snažící a pekelný oheň hasící.
Co uhasí asi jenom zajíci, jenž jsou znamením býci a mají v hrudi rozpálenou svíci, která je
neutuchající a nehasnoucí jako světlo a teplo vyzařující se sluncí a hvězd, co nám září ze
svatebních cest a v nocích ozářených měst, jenž zvěstují nám zvěst, obdivujte svět, jako živý květ,
neohlížejte se zpět pro pár holých vět a dožitých i složitých let, ale odvažte se jet až zahranice, tam
kde leží světa plíce v Jížní Americe v bujné Amazonce potkáte šamany a domorodce, jenž sbírájí
lesní plody a ovoce, co jsou prozkoumány až po roce svého objevu. Je to ráj nečekaných tajů a objevů,
někdy se tam projedu a projdu deštným pralesem co nachází se za velkou louží a za lesem, jenž obklopený jest
závojem a závěsem nepropádaného neznámého vzdáleného cizokrajného světa ve kterém nic neznamená ani
strohá věta, ale jak dlouhá tu zaznemenáš léta, kolik si nashromáždíš "bláta nebo zlata", když provádíš utajená data a
odvádíš tajemná fakta, nepodvádíš jako nájemná sekta bez vyznání a odhodlání, ale čteš při svítání osud z dlaní až
do stmívání za neustálého se usmívání a dlouhodobého prožívání, svého pravého bytí ožívání, vzácného pití uctívání,
jen zasvěcení jsou zváni, aby byli k mání, až dojde na lámání pečiva a podávání léčiva, jenž pootvírá bránu do astrálu.
Všichni zúčastnění v soukolí se odpoutají z okolí, odhazují okovy, co táhnou k zemi jako podkovy.
Každý se chová jako brázda nad kterou praskla hráz a jakmile povolila vazba a hradba, tak otěže převzala pravda,
která zvítězila nad lží, která se jeví jako hvězda zhaslá, jenž čas pohltila a spásla...