Tajemná minulost - 1.kapitola

Kdo by při prvním pohledu na moji tvář tušil, že je to tvář krvežíznivého monstra, u něhož nikdy neuhasne žízeň po krvi?

Kdo by tušil, že ta milá dívenka, která s vámi chodí na střední školu, do třídy, na oběd, že mám 165 let a stále vypadá jako by jí stále bylo 17 let? Po pravdě, nikdo. Je na čase , aby jsem se vám všem představila.

Jsem upírka a jmenuji se Katelin. Každý by si řekl, když už mám těch 165 let měla bych znát celou svoji rodinu od západu až k východu. Ale bohužel, žádnou rodinu nemám. Má matka umřela, když mi byly 2 roky. Onemocněla nevyléčitelnou nemocí a otce jsem nikdy neviděla. Maminka mi jen řekla, že jejich vztah se nikdy neměl stát. Nebylo to správné, i když ho velice milovala a jediné co z nešťastného vztahu měla jsem byla já. A děkovala za mě bohu každý den, byla jsem její vzpomínka na otce a jejich lásku. Jediného koho na světě mám je moje přítelkyně Alexa, která má taky nějaké to tajemství. Já jsem upírka a ona je čarodějnice. Taky má 165 let, ale vypadá jako by jí bylo 65 let. Dokáže pozastavit své stárnutí, ale ne zastavit. I ona jednou odejde, ale na to nechci ani pomyslet, že bych ztratila tu poslední lidskou duši co mám. Stará se o mě jako kdy by jsme byly matka a dcera. Vždy na mě dává pozor. Po smrti mé matky jsem byla u jedné zámožné rodiny, kde kdy si máma pracovala jako služka. Tuhle rodinu si nejvíce oblíbila, paní domácí byla s ní nejlepší kamarádka i přes pracovní záležitost. Nebyla jsem tu jako služka, brali mě jako člena rodiny. Alexa tu žila, naše matky byly nejlepší kamarádky a tak jsme bez sebe nedaly ani ránu. Braly jsme se jako sestry, o vše jsme se dělily. Když Alexa zjistila, že jsem upírka, chtěla mi pomoct. A k tomu, aby mi mohla pomoct jsem ji musela říct jak se vše stalo.

Tak jsem začala:
Šla jsem se později v noci projít, jelikož jsem nemohla usnout a tak jsem se vydala do zahrady. Zrovna jsem ohnula, abych si odtrhnula růži, ale najednou jsem ucítila na rtech prudký náraz ruky. Z čista jasna mi v krku tekl vodopád krve, ale než jsem si všechno uvědomila tajemná osoba mi zlomila vaz. O pár hodin později jsem se probudila na tom místě, kde jsem byla. Zdálo se mi, že je vše v pořádku, ale měla jsem strašlivou žízeň, kterou jsem nemohla uhasit. Zašla jsem do domu a napila se sklenky vody, ale stále tu ta žízeň byla. Vyšla jsem opět ven, abych se nadýchala čerstvého vzduchu a snažila se vzpamatovat z události co se stala. Jenže v mém přemýšlením mě něco přerušilo, ucítila jsem báječnou vůni, kterou nikdy před tím necítila. Vydala jsem se tedy za tou překrásnou vůni a jediné co jsem uviděla, byl náš zahradník, který pracuje ve dne v noci a taky, že se zřejmě řízl omylem nožem. Chtěla jsem mu pomoct a tak jsem se za ním vydala.
,, No tak neboj se a napij se.‘‘ slyšela jsem neznámý, ale milý hlas. Nevnímala jsem ho a chtěla pomoct. Naklonila jsem se s ochotou pomoct mu, ale omámila mě vůně krve a už jsem měla svoje tesáky zabořené v jeho zakrvavené ruce. Nikdy před tím jsem nezažila tak božský pocit blaženosti, v ústech jsem měla výbuch všech chutí a byl to nezapomenutelný pocit. Když jsem si, ale uvědomila co jsem provedla, bylo pozdě abych svůj čin napravila. Objevila se mladá dívka. Poté co jsem si jí důkladněji prohlédla, viděla jsem nádhernou a sebevědomou dívku, jen na ní bylo něco co děsilo i mě a v co se stávám i já. Pomyslela jsem si a zřejmě jsem měla pravdu. Když se na mě usmála, zčervenali jí oči a viděla jsem velké bílé tesáky. Po několika minutách ticha jsem se trošku vzpamatovala a ona to viděla. Potom mi pověděla: ,,Už to bude jen dobré moje milá, já tě všechno naučím, naučím tě vše potřebné. Pojď.‘‘ a podala mi ruku, já bez nějakého vzpírání jsem přijala její ruku a vstala jsem.
Ale než bychom se měli někam vydat, měla jsem na ni jednu důležitou otázku.
,, Co jsem? Co se to stalo? ‘‘ měla jsem celkem rozechvělý a vystrašený hlas, ale byla jsem zvědavá a čekala jsem na odpověď.
,, Řekni ti jen jedno, jsi něco výjimečného. Dala jsem ti dar, dar nesmrtelnosti.‘‘