Ježek v kleci

Jsem ježek s ostny z peří,

jsem ježek, co ještě stále věří,

že když se správně natočí,

klec jeho se rozskočí,

 

a až protáhne se ven

pochopí, že vlastně chce jen,

nechat si svá tajemství,

mapy ke svým hájemstvím,

 

v bezpečí žalářní podoby,

kde schován v koutě tmy,

hýčká své chladné okovy,

a tiše spřádá sny.

 

Tak proč za ostny mě tahají,

proč cizí na mne sahají,

dychtivě mnou otáčí,

v otvorech ostny skotačí,

 

proč lační po mém území,

ty kurvy hnusný studený,

proč rozšroubovat můj plášť,

touha v nich zapaluje zášť.

 

Tohle je přeci moje klec

sám jsem si sem vlez’

a uvnitř ní můj svět,

co obaluje těch pár vět,

 

co se po přečtení změní,

v jedno slůvko ustrašené,

jehož přesné znění,

i svaté nechá unešené,

 

že nás to jenom nenapadlo dřív,

nemusel tu bejt takovej chlív,

a když ho chtějí nahlas říct,

ozve se jen pííííííp…

---